Kdo bydlí v Chlívku, nemá příliš velkou naději na spokojené stáří. Nůž většinou přijde v těch nejlepších a nejtučnějších letech. Ale na současnou debatu o penzijní reformě jeden občas čumí jak tele na nová vrátka. Takových volovin!
Ze státního důchodového účtu prý zmizí maximálně jednotky miliard, protože se týká jen těch mladších. Není to pravda. Opt-out může teď využít kdokoli, pouze dnešní mladí se musejí rozhodnout nejpozději v 35 letech. Nezmizí pár miliard, ale moc miliard.
Tři procenta jsou prý příliš málo. Ano, z hlediska úspor a investic je to málo. I proto si člověk bude muset další procenta přidat ze svého. Ale státní pilíř je už dnes v třicetimiliardovém minusu. Kdyby se místo tří vyvádělo procent devět, státní důchody se zhroutí. Ihned.
Reforma prý nemá širokou politickou podporu: polopravda. Koalice chtěla spořit povinně, právě kvůli ČSSD přešla na dobrovolnost - socialisté ji sice kritizují, ale nebudou rušit. Dobrovolnost je prý problém sám o sobě: demagogie. Není možné vyčítat na jedné straně nízkou politickou podporu, a zároveň dobrovolnost na straně druhé. Mlátit lze vždy jen jedním koncem hole, ten druhý nutno držet v ruce.
Špatná je i přísná regulace fondů, jejich investice do státních dluhopisů: Nepravda. Fondy sice musí nabízet tento konzervativní způsob investic, ale budou mít i tři jiné, odvážnější plány. Bondy jsou šidítko pro opatrné, ale každý si může vybrat jiný typ zhodnocení.
Na DPH se vybere mnohem víc, než budou náklady reformy: Polopravda. Vláda nedělá izolovanou „budoucí penzijní reformu“, chystá komplexní změnu důchodů, pojištění i daní. Je-li systém už dnes v minusu, na konci roku se očekává deficit 50 miliard! Stále vám přijde zvýšená DPH, díky níž se vybere o 50-60 miliard více, jako zločin? Jistě, šlo by zvýšit sociální pojištění, ale už tak máme na evropské poměry extrémně vysokou cenu práce. A nepřímé daně jsou méně špatné než ty přímé. Oněch 50 až 60 giga, která se vyberou na DPH, nutno vnímat v kontextu aktuálního propadu penzijního účtu, nikoli jen vůči chystanému opt-outu.
Uspořené peníze se budou vyplácet jen jako doživotní anuita, která nepodléhá dědictví: Nepravda. Na konci spoření si budeme moct vybrat, zda chceme výplatu rozložit do dvaceti let (která podléhá dědictví), nebo do konce života (jež se nedědí). Tato zbytečná výtka však padá plně na hlavu ekonomických ministrů, kteří vypustili shrnující zprávu, kde informace o dvacetileté výplatě naprosto chyběla.
To je důležitá „maličkost“: vina není jen na straně kritiků, ale zejména vlády. Ta zveřejnila svou nejdůležitější reformu pokoutně, večer, v podobě tiskové zprávy. Politický marketing jak ze středověku. Místo aby kabinet s velkou slávou zveřejnil své plány, předvedl powerpointové prezentace, tak rozešle do ČTK zmatenou zprávu. Teď bude týdny uvádět na pravou míru omyly a pochyby, které vznikly v prvních hodinách. Důvěra je u penzijní reformy klíčový faktor, proč ministři pouštějí svou vodu na vlastní polobotky?
Vraťme se do minulého čtvrtka. Od rána letěly po krajině další zprávy o kauze ProMoPro a zločinném spolčení na ministerstvu obrany. Dvojitý dynamit, přímo či nepřímo ohrožující několik členů kabinetu. Středověký marketing se tak ukazuje v úplně jiném světle. Premiér potřeboval vypustit „něco a cokoli“, co by ve zprávách přebilo jiné kauzy.
Podařilo se. Petr Nečas na chvíli odvrátil jednu zabijačku, ale ohrozil mnohem mnohem mnohem důležitější projekt. Stálo to za to?
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
