Paní Renata byla Češka a do Bratislavy se odstěhovala kvůli práci pro jeden velký federální podnik. Když se stát dělil, uvažovala o návratu do Česka, ale nakonec zůstala, práce, kterou měla v Bratislavě, se jí líbila.
LN ve středu otevřely kauzu "česko-slovenských důchodů": |
Když měla jít před několika lety do důchodu, uvažovala o tom, že se vrátí zpátky do České republiky. "Ráda bych domů, ale nemůžu. Ze slovenského důchodu bych v Praze nepřežila," spočítala si už před lety. Slovenský důchod byl v té době až o čtyři tisíce korun nižší než český, a paní Renata tak byla nucena zůstat ve slovenském exilu.
Jsou však ještě výraznější případy nespravedlností způsobených principem, že důchod vyplácel ten stát, na jehož území měl před rozdělením federace podnik sídlo.
Určitá skupina lidí na tom dokonce vydělala - především nomenklaturní "federální Slováci", kteří pracovali v Praze za komunismu v ústředních institucích, včetně velení StB, nebo na ministerstvech. Ti tvoří velkou část z desítek tisíc Slováků, kteří po rozdělení dostávali na Slovensku v té době královsky vysoké české důchody.
Relikt dělby státu* Až čtyři tisíce Čechů se staly "důchodovými oběťmi" rozdělení společného československého státu. |
Pobočka Bratislava
Naopak několik tisíc Čechů dopadlo o poznání hůř. Měli tu smůlu, že pracovali v české pobočce "slovenského" podniku. Jeden z nejbizarnějších případů popsala před časem MF DNES. Ivana Zídková žila a pracovala v Litoměřicích u Českých drah jako finanční referentka.
V roce 1991 se její pracoviště dostalo na krátkou dobu pod nově zřízenou pobočku Československých drah v Bratislavě. V roce 2006, když odcházela do důchodu, jí kvůli tomu čeští úředníci odmítli vyplácet důchod. Rok byla zcela bez peněz a několik let se o svůj nárok na český důchod musela s úřady soudit.
Další vývoj v kauze "česko-slovenských" důchodů čtěte ve čtvrtečním vydání Lidových novin.