Před vyhlašováním Zlatých glóbů se letos mluvilo o korupci (v souvislosti s touhle cenou nikoliv poprvé), pravda ale je, že sestava laureátů víceméně kopíruje většinový názor nejenom amerických recenzentů. Takhle vyjádřené preference vypovídají stejně jako o filmech i o prostředí, v němž hlasující působí, řekněme, o jeho hodnotách.
V tomhle kontextu je až zarážející podobnost dvou snímků, jež na glóbech uspěly – celkového vítěze večera, filmu The Social Network Davida Finchera, a Černé labutě Darrena Aronofského, která z vícera nominací nakonec proměnila jen tu za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Natalii Portmanovou. Na povrchu ty filmy mohou působit téměř kontrastně. Velmi lapidární drama na to snad nejprozaičtější téma – obchod a internet a proti němu okázalé melodrama ze světa exaltovaných umělců, které se nějakého realismu jen zlehka dotýká, aby se zanořilo do hlubin podvědomí (anebo autorových představ o něm). Zároveň je ale možné ty dva filmy vnímat jako dvě strany stejné mince.
Jejich hrdinové sdílejí jeden podstatný definující rys. Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg je v The Social Network ukázán jako člověk jednostranně nadaný, zároveň ale neschopný normálního kontaktu, jeho inteligence je vysoká, zároveň ale výrazně omezená. Jako kdyby všechno vnímal přes filtr své (dost natvrdlé) představy perfekce, jejímž kritériím dostává jen on sám. Balerína Nina z Aronofského filmu taky chce být v tom, co dělá, dokonalá a vlastně toho i dosáhne, zároveň je to bytost podobně asociální, na duchu zmrzačená, jako Mark. Tím ale podobnost nekončí, autorský přístup, který je za oběma těmi snímky cítit, je totiž podobný, navíc jako kdyby byl výrazem stejné mentality, již na svých protagonistech filmaři ukazují. Jakési jednostrunné brilance, příliš uzamčené do představy vlastní dokonalosti na to, aby dílo mohlo skutečně něco znamenat. Je to asi docela výmluvné, že se obyvatelům mediálního světa většinově líbí právě tohle. Díla, která po člověku v hledišti nechtějí víc, než aby uznal jejich perfekci. A stane-li se tak, nechají ho možná chvilku pobývat v odlesku vlastní slávy, cítit se stejně dokonalými jako ona sama.
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL, redaktor LN
