Před časem jsem vydal knížku „Zbláznil se svět, anebo já?“ a od té doby si dělám takovou neuspořádanou sbírku absurdních zpráv a zkušeností. V té knížce byl absolutním vrcholem fejeton na téma, jak jisté Američance museli vyplatit miliony dolarů coby odškodnění za to, že jí nikdo včas neupozornil na škodlivost kouření. Takže dostala rakovinu plic. Žena, která dala psa sušit do mikrovlnky, protože netušila, že do mikrovlnky se psi dávat nesmějí, s ní o prvenství důstojně soutěžila…
Poslední dva týdny mou sbírku mimořádně obohatily. Jakou větší slast zadostiučinění může státní zaměstnanec zažít, než když mu nejdřív politici o deset procent ostrouhají platy, pak ho vybudí podruhé tím, že sami sobě totéž jaksi administrativně udělat nestihnou – a když už to stihnou, ukáže se, že si omylem strhli daleko víc! Tohle je někde mezi ženou s rakovinou a se psem v troubě. Na úrovni amerických zpětných zrcátek, kde nás varují, že objekt v zrcátku se jeví menší, než ve skutečnosti je!
Budova, která se zřítila, protože z ní její obyvatelé bezdomovci odebrali příliš mnoho kovových nosníků, by do mé sbírky bezesporu také patřila. Kdyby tam už netrůnil podobný případ, starý několik let. Tehdy spadla celá hala odstavené továrny a zloděje kovu přímo pohřbila. Tam taky měli místní radní umístit nějaký varovný nápis. Třeba: „Tohle se vám na úřadu práce nestane!“ Sparta mě taky potěšila. Když už oblékla do falešných dresů hráče, které kvůli nemoci omluvila z reprezentace, měla aspoň toho, který hrál Kamerunce, natřít krémem na boty. Nebo nechodí činovníci Sparty do divadla? Kdyby postavili mužstvo v retrodresech, jak je dnes módou, mohl hrát i Kvašňák, Táborský anebo přímo Jozef Chovanec. A nikdo by ani nemuknul… I Ústavní soud v uplynulých dnech zazářil. Rozhodnutí, že magistráty budou muset auta, odtažená kvůli čištění ulic, vracet zpět na jejich místa, patří k výstavním kouskům v mé sbírce. Už vidím, jak je odtahovači rovnají zpátky k chodníku: „Byl tady, Franto, mercedes před škodovkou, nebo naopak? A kam nám zmizel ten citroën?“ Že na tom nezáleží? Omyl. Vzhledem k tomu, že řidič bude povinen platit dvakrát, už vidím ty davy právníků, kteří se snaží dokázat, že všechno není přesně tak, jak bylo předtím…
Zprávy z ženského světa jsou v téhle konkurenci jen takovými perličkami. Třeba ta, že si tuk, odsátý při liposukci, budou schovávat, kdyby byl zase potřeba. Proč ho rovnou neprodají jiným ženám? Třeba té chudince, která si zase chtěla nechat zadek zvětšit, a udělali jí to silikonem tak mizerně, že zemřela? Pravda, od té doby, co jsem viděl odsátý ženský tuk na plastické klinice, nemůžu jíst chleba se sádlem. Ale ženy se zájmem sledují dokumenty o zákroku i při obědě. Problém nastane, až si začnou schovávat na pak i ostříhané nehty, vlasy, chlupy – a vyplakané slzy. Už slyším tu obvyklou větu: „Možná bychom, miláčku, potřebovali větší byt.“
Nejdřív jsem chtěl do své sbírky zařadit i zprávu, že malířka, stíhaná za padělání obrazů Chagalla, Picassa a dalších slavných umělců, otevřela minulý týden svou vlastní výstavu. Pak jsem si ale řekl: Proč ne? Obrázky dnes vystavují i vrazi. A bude-li pod nimi podepsána, může to být Chagall. Navíc – stalo se to v Plzni. A Plzeň je kapitola sama pro sebe…
