V souvislosti s aktuální rakouskoněmeckou tsunami protiatomové hysterie kvůli problémům japonské jaderné elektrárny Fukušima by ale bylo naopak žádoucí, aby se názory naší společnosti a zejména politiků neměnily. Jinými slovy, aby se nehledala populistická řešení, jak nahradit jádro více, než je zdrávo, obnovitelnými zdroji energií (OZE), případně jak ještě navýšit podíl biosložek v pohonných hmotách.
Právě v období, kdy ceny zemědělských komodit jako surovin pro výrobu energií rostou, a právě v období, kdy rostou ceny pohonných hmot a ještě se u nás diskutuje o zvyšování DPH, by to opravdu nebyl dobrý nápad. Je totiž jasné, že ceny surovin a energií by v případě odklonu od jaderné energie vzrostly ještě více. Naštěstí se zdá, že se poměrně vstřícný postoj veřejnosti i politiků v ČR k jádru ani po japonské tragédii nemění. To je dobře. Zároveň je ale možné využít současnou etapu diskusí o výrobě energií ke zreálnění pohledu na to, jaká podpora jakých typů energií je pro stát, daňové poplatníky a koneckonců i pro ty, kteří energii produkují, vůbec výhodná. Včetně produkce a podpory využívání alternativních pohonných hmot. Mezi ty totiž zdaleka nepatří jen benzin s několika procenty biolihu nebo nafta s několika procenty metylesteru řepkového oleje (MEŘO), označovaná obvykle jako biopaliva, ale také zkapalněný ropný plyn (LPG), stlačený zemní plyn (CNG), emulzní nafta, směsná nafta a vysokoprocentní biopaliva s podílem biosložky 85 procent a více. Zatímco několikaprocentní biopaliva s přimíchanou bioložkou nemají žádné daňové úlevy, všechny ostatní jmenované alternativy daňových výhod požívají. Výsledkem je, že například loni vydal stát na podporu LPG, CNG a vysokoobsažných biopaliv formou daňových úlev a nižším výběrem spotřební daně vzhledem k nižšímu základu pro její výpočet téměř čtyři miliardy korun, zatímco na palivech s přimíchaným biolihem či MEŘO díky vyššímu základu spotřební daně pár set milionů vydělal. Přesto jsou právě biopaliva s několika procenty přimíchané biosložky předmětem kritiky. To je přitom jen jeden z mnoha paradoxů na trhu pohonných hmot, obdobně jako existuje řada paradoxů na trhu energií.
Například bioplynové stanice. Ty v současné době rostou v ČR jako houby po dešti zejména jako vítaný doplněk zemědělského podnikání. Jenže podpora výroby energie z bioplynek je nastavena tak, že je vyšší v případě takzvané „cíleně pěstované biomasy“ a nižší pro výrobu energie ze zemědělských, potravinářských a obecně biologicky rozložitelných odpadů. Je přitom zřejmé, že pro krajinu je prospěšnější role bioplynek jako nástroje k likvidaci odpadů a tedy „uklizeček krajiny“ než jako zařízení, pro která je nutné intenzivně produkovat na statisících hektarech potravu v podobě kukuřice či jiných plodin. I kdybychom ale pěstovali na půlce vhodné půdy řepku pro vysokoobsažná biopaliva osvobozená od daně a na druhé půlce biomasu pro bioplynky, nemůžeme jádro a ropu nijak významně nahradit. Výsledkem by byly jen vyšší ceny pohonných hmot a energií a nedostatek surovin pro výrobu potravin. Bioplynky, alternativní pohonné hmoty, větrníky, vodní elektrárny a další energetické zdroje nemusí přitom nutně končit v propadlišti dějin, jejich role bude ale vždy doplňková a jako takovou je nutné je vnímat, včetně strategie, co a jak je žádoucí podporovat. Změny ve struktuře podpor jsou nepochybně žádoucí, ne však v rámci emocí z rizik jaderné energie.
***
Poměrně vstřícný postoj politiků v ČR k jádru se ani po japonské tragédii nemění. To je dobře.
O autorovi| PETR HAVEL, agrární analytik
