Za ně lze považovat pouze vynechání italské Gomorry, která nedávno dominovala evropským filmovým cenám. S jistotou se naopak dalo očekávat navržení francouzského snímku Mezi zdmi a izraelského Valčíku s Bašírem. Oba mají s českým a slovenským kandidátem společné experimentování s formou směrem k dokumentarismu.
Mezi zdmi se nese na vlně příklonu frankofonní kinematografie k dokumentární stylizaci: přestože jde o snímek zcela hraný, divák má pocit, jako by strávil dvě hodiny ve skutečné školní třídě na severu Paříže. Valčík s Bašírem, pojednávající o masakrech v palestinských uprchlických táborech v roce 1982, zase obsahu dává novátorskou formu animovaného dokumentu. Slepé lásky pak jsou dokumentem, který diváka naopak baví hravými vsuvkami jako od klasika českého trikového filmu Karla Zemana. A Karamazovi zase Dostojevského inscenují v prostředí továrny a dodávají tak hře syrovou aktualizaci.
