Neutuchajícími spory ohrožuje Bursíkova strana sebe samu i vládní koalici
Martin Bursík v Lidových novinách prohlásil: „Jednání bylo standardní. Poslankyně Zubová a Jakubková si na něm prosadily bod ne o situaci v klubu, ale o mezilidských vztazích. Osobně jsem byl velmi klidný. Dokonce se dá říct, že víc než kdy jindy.“ Klobouk dolů před takovým mužem železných nervů! Ve straně mu zuří rebelie, už tak miniaturní „zelený“ poslanecký klub se štěpí, ale on je „velmi klidný“.
Jistě: každá politická strana se občas dostane do potíží a každé se občas přihodí to, že se její špinavé prádlo dostane na veřejnost. Straně zelených se ale obojí přihází soustavně. Loni na podzim, když byli první místopředsedkyně zelených Dana Kuchtová a její blízcí odsunuti z čela ministerstva školství, ve straně vzplanul boj. Na jedné straně barikády se ocitl Bursík opírající se o těsnou většinu předsednictva a na druhé Kuchtové většina republikové rady neboli širšího vedení strany, medializovaná najmě Matějem Stropnickým, jedním z místopředsedů. Bursíkovi vytýkají, že je loajálnější ke koaličním partnerům než k vlastní straně, v níž prý kvůli jeho autoritářským sklonům vázne komunikace a zmenšuje se prostor pro demokratickou diskusi.
Ve straně, v níž vládne normální komunikace, opravdu není běžné, aby zasedání jejího poslaneckého klubu bylo uzavřeno i pro první místopředsedkyni strany a pro místopředsedu její republikové rady, neboť nejsou poslanci.
Když v únoru na Hradě během prezidentské volby předvedli lidovečtí poslanci a senátoři totéž, vykázavše ze své porady stranické místopředsedy Hoška a Macka, bylo z toho pozdvižení.
Bude - další -i u zelených, neboť Kuchtová své a Stropnického vypuzení ze schůze klubu učiní tématem nejbližšího zasedání republikové rady. Detaily se dovíme, pokud Kuchtové straničtí přátelé neporuší svůj obyčej a prostřednictvím spřáteleného Práva opět vytáhnou stranické prádlo na veřejnost.
Pytel blech Možná to ale už jinak u zelených nejde. Jejich původem občansky aktivistické gros Bursík vtěsnal do svěrací kazajky, v níž se třeba dusí. Docílil toho, že se načas přestali hádat a stali se parlamentní formací. Nepřeonačil však zelený „pytel blech“ v politickou stranu s elementární disciplínou. Možná je to proti přirozenosti většiny zelených. Možná proto a třeba také z toho důvodu, že některé nedokázal po volbách „zaopatřit“, se odmítají za Bursíkem šikovat. Jeho manažerský, ano velitelský styl berou mnozí jako poručníkování. Třeba by se někteří rádi vrátili k volnomyšlenkářské, avšak „dvouprocentní“, a tedy mimoparlamentní straně, jakou byli za předchozích předsedů. Pokud by se jim to v příštích volbách přihodilo, konzultace, které dnes Kuchtová, Stropnický a další vedou s Jiřím Paroubkem a jeho emisary, jim ale budou k ničemu.
Málo potřební se mohou stát zelení i v Topolánkově koalici. Pokud ji budou poslankyně Jakubková a Zubová podporovat jen sem tam, premiér tísněný Tlustého rebely v ODS a nevyzpytatelným lidoveckým poslancem Hovorkou se bude muset poohlédnout jinde. Pokud například jeho přítel Marek Dalík opět obstará výpomoc opozice, zelení se mohou stát postradatelnými. Ostatně poslankyně Jakubková nejenže řekla, že s jejím a Zubové hlasem nemůže premiér u návrhů zákonů, jež půjdou za rámec koaliční dohody, počítat, ale významně dodala: „Není vůbec vhodné podporovat zelené v této vládě.“ Jednou to prasknout musí Ostatně se to teď paradoxně příliš nedaří ani Martinu Bursíkovi. Ať už ODS přišla s návrhem zřídit funkci šestého místopředsedy Poslanecké sněmovny pro zelené z jakéhokoli důvodu, Bursík udělal chybu, jestliže tuto nabídku ihned neodmítl. Volba místopředsedy je tajná a soudnému pozorovateli muselo být zřejmé, že pro Bursíkovu přítelkyni Kateřinu Jacques či pro jiného zeleného by skončila fiaskem. Bažením po prestižní funkci, byť sofistikovaně odůvodněným, ublížili zelení svému image nezištné strany a Martin Bursík pověsti zkušeného politického praktika. Utržil neúspěch a vyprovokoval Kuchtové opozici k dalšímu ataku, jenž vnitrostranické napětí dále zvyšuje.
Každá nádoba, je-li vystavena pnutí, ale jednou praskne. Může se to dokonce ještě před sjezdem přihodit i Straně zelených, pokud se nezačnou krotit.
***
Bažením po prestižní funkci, byť sofistikovaně odůvodněným, ublížili zelení svému image nezištné strany a Bursík pověsti zkušeného politického praktika
O autorovi| Petr Nováček, komentátor ČRo 1 - Radiožurnálu e-mail: pnovacek@cro.cz
