V pondělí 12. 7. zemřel zakládající člen Konfederace politických vězňů a druhý ředitel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti Lubomír Blažek. Narodil se v roce 1935 v Brně. Otec byl po únoru 1948 „vyakčněn“ ze sociální demokracie. Za účast v prvním poválečném studentském majálesu (1956) byl následující rok zatčen a odsouzen na dva roky za „sdružování proti republice a ohrožení zájmů republiky v zahraničí“. V roce 1968 byl sice soudně rehabilitován, avšak rozhodnutím Nejvyšší soudu došlo k jejímu zrušení (1970). Definitivní rehabilitace se dočkal až v roce 1991.
Pád komunismu neprožíval staticky, nýbrž maximálně dynamicky. Neměl rád přetvářku, byl upřímný a někdy až příliš otevřený, což mu v době ředitelování Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB (od 1. 11. 1992 do 31. 12. 1994) vyneslo nejednu nepříjemnost. Úřad podřízený přímo ministrovi vnitra byl dislokován v prostorách bývalé správy vyšetřování StB v Bartolomějské ulici 10. Jeho činnost však byla omezena nedostatečnými kompetencemi, minimálním stavem pracovníků i nedostatečným technickým vybavením. Blažek se však nedal odradit a úřad budoval z hlediska dlouhodobé perspektivy, i když musel překonávat negativní postoj k činnosti ÚDV. Když počátkem roku 1995 vznikl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a do jeho čela ustanoven Václav Benda, zůstal Blažek jako vyšetřovatel až do odchodu do důchodu. Poté pokračoval v práci pro KPV, zúčastňoval se seminářů a besed.
Zádušní mše svatá se koná dnes v devět hodin v kostele sv. Vavřince v Domašově.
O autorovi| Zdeněk Vališ, historik
