PRAHA O jeho zdravotních problémech se už pár let vědělo. Nicméně jeho nejbližší, známí i fandové doufali, že se třeba ještě vše v dobré obrátí. Bohužel marně...
Naděje všech, kteří ho znali a měli ho rádi, včera ráno vyhasla.
Srdce bývalého geniálního cyklisty Radomíra Šimůnka dotlouklo. Ve věku pouhých 48 let. Podle servru sport.cz lékař uvedl jako možnou příčinu úmrtí cirhózu jater.
Za svoji úchvatnou kariéru dokázal na cyklokrosových tratích získal tituly mistra světa v juniorech, amatérech i profesionálech.
O Šimůnkovi se dodnes mluví jako o neskutečném talentu, zřejmě vůbec největším, jaký kdy česká cyklistika v historii měla.
Předseda cyklokrosové komise svazu Čestmír Kalaš tvrdí, že talent mu sudičky nadělily snad od přírody. „Jenže k tomu nesmírně poctivě trénoval,“ připomínal jeho hvězdné časy v 80. a 90. letech.
Ke kolu ho přivedl jeho strýc Miloš Fišera, rovněž světový šampion v cyklokrosu. Malého Radka kdysi dávno posadil na řídítka a jezdil s ním po lese, aby si zvykal na rytmus cyklokrosařského kola.
Se strýcem Fišerou ovládli svět Šimůnek s Fišerou prožívali nejhojnější léta na cyklokrosařských tratích zejména v letech 1981–84, kdy se podělili o všechna zlata na amatérských světových šampionátech.
Největšího úspěchu se ale dočkal v roce 1991, kdy se ve španělském Getxu dočkal profesionálního titulu mistra světa, což mu vyneslo i korunu nejlepšího sportovce tehdejšího Československa.
Šimůnek vždy dokázal těžit především ze své takřka dokonalé techniky, jeho elegantní, chytrý a úsporný způsob jízdy se stal prakticky nenapodobitelným. „Možná že kdyby se přinutil trénovat skutečně na sto procent, posbíral by titulů zřejmě ještě více,“ myslí si Petr Klouček. Muž, jenž posledních třináct let trénoval českou cyklokrosařskou reprezentaci, rovněž bývalý skvělý cyklokrosař, který po boku Šimůnka patřil také řadu let ke světové extratřídě.
Milost od Havla Jeho kariéru přerušovaly i četné problémy. Nejprve zdravotní. Dlouhou dobu si léčil poraněnou kolenní čéšku, poté ho zastavily problémy se srdečním svalem.
Snad nejtěžší chvíle prožíval v roce 1992, kdy nedaleko Cerhovic zavinil dopravní nehodu, při níž zemřeli tři lidé. Soud ho poté poslal na osmnáct měsíců do vězení. Část trestu si odpykal ve Všehrdech u Chomutova, během čtyř měsíců, které ale za mřížemi strávil, mohl trénovat.
Zbytek trestu mu prominul tehdejší prezident Václav Havel, který vyhověl druhé Šimůnkově žádosti o milost.
Návrat k závodění ale už příliš oslnivý nebyl a stupně vítězů se mu od té doby na světových přehlídkách začaly vyhýbat.
S aktivní kariérou se rozloučil před osmi roky a začal se věnovat tréninku svého syna Radka, který se časem prodral mezi nejlepší cyklokrosaře světa.
Srdce chlapa, který uměl i náležitě vychutnávat život, tedy dotlouklo včera časně ráno. Jeho tělo našla manželka Jana, s níž měl Šimůnek syny Radomíra a Dannyho.
***
OSUDOVÁ NEHODA
* Nehoda: V listopadu 1992 cestoval Šimůnek se svým BMW na závody do Nizozemska. Na silnici mezi Žebrákem a Cerhovicemi nezvládl řízení a v protisměru narazil do automobilu, v němž tři z pěti lidí střet nepřežili. Mezi těžce zraněnými byla i Šimůnkova manželka.
* Soud: Šimůnek byl odsouzen k 14 měsícům vězení v nejmírnějším oddělení s dohledem. V médiích se spekulovalo, jak výši trestu ovlivnila skutečnost, že Šimůnek byl úspěšný sportovec. O „slušném člověku, který navíc dobře reprezentoval náš stát v cizině“, mluvil i soudce při vynesení rozsudku. Před nástupem do vězení žádal Šimůnek prezidenta Havla o milost, ten ji odmítl udělit. * Vězení: K výkonu trestu Šimůnek nastoupil po odkladu 1. února 1994, již po čtyřech měsících však věznici opustil.
Prezident Havel mu jednu ze svých nejzpochybňovanějších milostí napodruhé udělil a zdůvodnil to tím, že se Šimůnek setkal s rodinami poškozených a složil v jejich prospěch finanční částku, celkově šlo o 100 tisíc korun.
Pozůstalí hodnotili prezidentovo rozhodnutí jako „nepříjemné překvapení“. Připomínal se i případ hokejového reprezentanta Jana Suchého, který si v sedmdesátých letech za stejné provinění odpykal celý trest.
* Po návratu na svobodu: K událostem, které souvisely s tragickou autonehodou, se Šimůnek vyjadřoval jen vzácně.
„Člověk s tím musí žít a nejde se s tím nějak vyrovnat nebo srovnat. Prostě je to věc, která se stala a nedá se vrátit,“ tvrdil před 11 lety v rozhovoru pro Frekvenci 1.
