V hlavní filmové roli se Kostelka poprvé objevil v roce 1969, a to ve snímku Případ pro začínajícího kata režiséra Pavla Juráčka, jedné z nejvýraznějších autorských osobností československé nové vlny. Námětem filmu byla kniha Jonathana Swifta Gulliverovy cesty. Kostelkovým pozdějším typickým filmovým údělem byly ale spíše figurky typu strážného, vrchního nebo recepčního.
Herec si zahrál ve filmech Bouřlivé víno (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Fešák Hubert (1984), Krajina s nábytkem (1986), Kačenka a strašidla (1992), Trhala fialky dynamitem (1992), Kuře melancholik (1999), Babí léto (2001), Čert ví proč (2003) nebo například Babovřesky (2013). Kostelka se objevil i v řadě seriálů, k těm nejznámějším patří Bylo nás pět, Život na zámku nebo Ranč U Zelené sedmy.
Z elektrikáře hercem Narodil se 31. března 1927 v Přerově. Jeho otec pracoval u dráhy, maminka se věnovala ochotnickému divadlu. Měl o dva roky mladšího bratra, který ale předčasně zemřel. Hercem původně být nechtěl, divadlo ho ale zajímalo. Během války se Kostelka vyučil elektrikářem a rozhodující pro jeho další osudy bylo setkání s Vladimírem Menšíkem na brněnské průmyslovce. Stali se nerozlučnými parťáky po desítky let a o jejich kouscích v branži kolovaly legendy. Kostelka vystudoval JAMU a v roce 1953 získal své první angažmá v Českém Těšíně. Poté hrál v brněnském Divadle bratří Mrštíků a do Prahy ho nalákal právě Menšík, který mu sjednal schůzku u Jana Wericha, jenž v té době šéfoval středečnímu Divadlu ABC. Krátce také pobyl v Laterně magice a od 60. let se začal věnoval filmu a televizi. V roce 1999 byl Kostelka nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve snímku Kuře Melancholik. Byl dvakrát ženatý. Z druhého manželství měl syna Martina, který se stal úspěšným dětským kardiochirurgem. V poslední době žil doyen tuzemské herecké scény na své chalupě v Kamberku na Benešovsku. K jeho velkým koníčkům patřilo vaření. |
