Příčina smrti je zatím neznámá, jeho tělo bylo nalezeno v hotelovém pokoji v Eseponě poblíž Malagy. Moorea proslavily především nahrávky, jež pořídil s irskou skupinou Thin Lizzy, spolupracoval ale s mnoha věhlasnými umělci a vydal i velké množství úspěšných sólových alb. V 90. letech od hard rocku přešel k elektrickému blues.
Narodil se v Belfastu v roce 1952, už v šestnácti letech ale odešel z Brity spravovaného Ulsteru do irského Dublinu. Tam se přidal ke skupině Skid Row. Mezi jejími členy byl i zpěvák Phil Lynott, který záhy odešel, aby založil vlastní kapelu Thin Lizzy, z ní se stala nejvýznamnější irská skupina 70. let.
Moore ale vytrval ve Skid Row, k nahrávací smlouvě jim dopomohl Mooreův celoživotní vzor – kytarista Peter Green z Fleetwood Mac, jehož Skid Row zaujali, když jim dělali předskokany.
Moore se v roce 1972 vydal na sólovou dráhu: první deska Gary Moore Bandu ale zapadla, a proto kytarista přijal Lynottovu nabídku připojit se k Thin Lizzy. Během následujících let Moore skupinu víckrát opustil, aby se do ní zas vracel.
Jeho kytara určovala zvuk skupiny třeba na jejím kritiky nejvíce ceněném albu Black Rose (1979). Thin Lizzy se od ostatních hardrockových hvězd té doby odlišovali jakousi proletářskou senzibilitou, bližší jim byl život ulice než rádoby mysticismus, jaký pěstovali třeba Led Zeppelin (v tom byli podobní britským The Who). Phil Lynott měl také ve srovnání s jinými tehdejšími hardrockovými vokalisty značný textařský talent. Na začátku osmdesátých let, kdy kapela patřila mezi „dinosaury“, jež měla smést punková vlna, skupinu rozpustil a vydal se na krátkodechou sólovou dráhu, v roce 1986 zemřel na předávkování heroinem.
Mooreova hudební aktivita ale zdaleka nebyla omezená jen na hraní s Thin Lizzy. Nějakou dobu působil v artrockové skupině Colloseum II, v sedmdesátých letech také nahrával s tehdy slavným bubeníkem Cozym Powellem, koncem sedmdesátých let vydal velice úspěšnou sólovou desku Back on the Streets. V osmdesátých letech na ni navázal sérií úspěšných metalových nahrávek (např. Dirty Fingers, Run for Cover, After the War). Velký úspěch s nimi slavil v Evropě, ve Spojených státech amerických se ale jeho hudba moc neujala.
Počátkem 90. se přeorientoval na elektrické blues. Deska Still Got The Blues z roku 1990 byla v jeho kariéře vůbec komerčně nejúspěšnější, hostoval na ní mimo jiné Albert King a George Harrison. Tím směrem pokračoval Moore na dalších sólových albech i při hraní s příležitostnou skupinou BBM, kde vystupoval s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem z někdejších Cream. V produkci sólových desek pokračoval s pravidelností až železnou, ve skončivší dekádě jich vyšlo sedm, poslední Bad for You Baby před třemi roky.
Loni v červenci Moore poprvé vystoupil v Česku, na festivalu Benátská noc v Malé Skále.
