Pavel Verner se narodil 19. května 1947. Po maturitě v roce 1965 se stal dopisovatelem ČTK, od roku 1968 působil v regionálním listě Hlas severu. V roce 1971 musel novinářské povolání opustit. Od roku 1975 do konce totalitního režimu v Československu byl zaměstnán jako dělník, stavbyvedoucí či noční hlídač. Souběžně dálkově studoval na Střední průmyslové škole stavební a ve druhé polovině 80. let začal dálkově studovat dramaturgii a scenáristiku na FAMU, kde absolvoval v roce 1992.
Po roce 1989 se vrátil k novinářské profesi a působil mimo jiné jako zástupce šéfredaktora Národních listů a časopisu Týden. V letech 1998 a 1999 pracoval v tiskovém oddělení ministerstva zdravotnictví. O poměrech na ministerstvu napsal pak knihu David a Goliáška, za jejíž zveřejnění čelil trestnímu oznámení podanému odvolanou ředitelkou Fakultní nemocnice v Motole a pozdější senátorkou Helenou Rögnerovou. Od roku 2000 byl komentátorem deníku Právo. V letech 1996 až 2002 zastával funkci místopředsedy Českého centra Mezinárodního PEN-klubu. Je autorem devíti prozaických děl a čtyř divadelních her.