Profesor ekonomie Šilhán byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Někdejší aktér událostí roku 1968 se zapojil i do politiky po roce 1989. Spoluzakládal Občanské fórum (OF) a stal se členem tehdejšího federálního parlamentu. Byl také prvním polistopadovým rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze.
V roce 1968 se Šilhán na několik dní stal jedním z nejmocnějších lidí v zemi, když v srpnových dnech zastupoval tehdejšího prvního tajemníka komunistické strany Alexandra Dubčeka, internovaného po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Lidovecký senátor Petr Pithart k této Šilhánově životní etapě uvedl, že „Věnek Šilhán byl zosobněním odvahy k rozhodnutí být na Moskvě nezávislým hnutím, i když tato odvaha trvala jen několik málo posledních dnů srpna 1968. Tehdy po mimořádném 14. sjezdu KSČ ve vysočanské továrně stála tato strana poprvé a naposledy ve své historii na vlastních nohou. Tato epizoda skončila příjezdem Dubčeka a jeho druhů z Moskvy.“ Rektor i komunální politik Na počátku normalizace byl vyloučen z komunistické strany a musel odejít z veřejného života. V 70. a 80. letech pracoval v různých dělnických profesích a podílel se na činnosti disentu, patřil mezi první signatáře Charty 77. Na konci 80. let spoluzakládal Klub za demokratickou přestavbu Obroda, sdružující někdejší reformní komunisty.
V listopadu 1989 patřil ke spoluzakladatelům Občanského fóra, v němž hrál aktivní roli. Koncem téhož roku se stal poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění, jímž byl do konce roku 1992 (nejprve za OF, znovu zvolen byl za ČSSD).
V roce 1990 se vrátil na VŠE a následující rok působil jako její rektor.
V roce 1996 kandidoval za ČSSD do Senátu, ale neuspěl. Působil i v pražské komunální politice.
