Rozmístit evropské pozorovatele v pásmu Gazy? Tak si cestu k příměří představoval návrh mise EU vedené Karlem Schwarzenbergem. „Nevím, jak by rozmístění pozorovatelů mohlo pomoci,“ opáčila izraelská ministryně zahraničí Cipi Livniová a bylo hotovo. Livniová není proti příměří, ale nechce je vázat na časový termín, nýbrž na výsledky - až armáda bude kontrolovat zbrojní arzenál Hamásu i tunely, kterými se do pásma Gazy rakety, výbušniny i vycvičení specialisté pašují.
Jsme svědky zajímavé situace. Za vládu v Jeruzalémě mluví spíše Livniová než premiér Olmert. Ten už je totiž na odchodu z politiky, zatímco ona vede vládní středovou stranu Kadima do voleb chystaných na 10. únor. Livniová pomáhá rozbíjet stereotyp tvrdící, že ženy v politice na rozdíl od mužů disponují vlastnostmi vedoucími k míru. Ženy stabilizují nejistý svět a obnovují život, říká eurokomisařka Benita FerreroWaldnerová, členka Schwarzenbergovy delegace. Jenže Livniová působí jinak a na evropsky vstřícné nabídky odpovídá slušným, leč rezolutním ne.
Od Goldy Meirové...
Cipi Livniová se chce stát druhou premiérkou v historii Izraele, tudíž je logicky srovnávána s legendární Goldou Meirovou, předsedkyní vlády v letech 1969-1974. Z tohoto srovnání vychází jako osobnost politicky neotrkaná a bez vlastní zkušenosti z války. Jenže takové srovnání je dosti nefér.
Meirová stála v čele židovského státu v době, kdy válčil se svými sousedy, kdy ještě ani nepřipadaly v úvahu diplomatické vztahy s Egyptem a Jordánskem. Říká se, že za války v říjnu 1973 Meirová uvedla do pohotovosti izraelský jaderný arzenál. Kdo viděl Spielbergův film Mnichov, vzpomene si, jak po vraždě izraelských olympioniků Meirová říká svým ministrům na adresu pachatelů: „Chci je vidět mrtvé.“
Livniová míří do čela židovského státu v době, kdy není bezprostředně ohrožen frontálním útokem sousedních států, nýbrž polovládními skupinami, jako jsou gazský Hamás a libanonský Hizballáh. Atentátníky nahrazují dobře vyzbrojené guerilly. Ani recepty už nejsou jednoznačné. Film Mnichov ukazuje dnešního ministra obrany Ehuda Baraka, jenž jako mladý voják převlečený za ženu provede v Bejrútu skvělý cílený zásah - zabije teroristu, aniž by ohrozil jeho partnerku na téže posteli. Tak to chodilo za Meirové. Jenže v době ohrožení raketami kásám a grad už nepomohou rozkazy typu „Chci je vidět mrtvé“.
Univerzální recept na potlačení Hamásu neexistuje a je třeba kalkulovat s několika proměnnými. Když Izrael prováděl cílené nálety na sídla strůjců teroru v Gaze, četnost atentátů sice poklesla, ale Gazané se ještě více semkli kolem Hamásu. Když pak Izrael z Gazy vycouval, zadělal si na zbrojní sklad v rukou fanatiků za humny. Podle odhadů tam bylo propašováno na osmdesát tun výbušnin. Tenhle problém potřebuje Livniová vyřešit a k tomu jí okamžité příměří nikterak nepomůže.
... k Angele Merkelové Má-li být Livniová s nějakou političkou srovnávána, nabízí se spíše Angela Merkelová. Podobně jako si Merkelovou „vypěstoval“ kancléř Helmut Kohl, Livniovou přivedl do vlády Ariel Šaron.
Před deseti lety nenápadnou právničku ještě nikdo neznal. V roce 2001, dva roky poté, co se za pravicový Likud dostala do parlamentu, ji čerstvý premiér Šaron začlenil do svého užšího kruhu a učinil z ní spolutvůrce jednoho z největších obratů izraelské historie. S její pomocí příslovečný jestřáb Šaron, jenž vždy tvrdil, že teroristům se nesmí ustupovat, prosadil plán jednostranného stažení z Gazy. To, co by jiného pravicového lídra smetlo jako zrada na voličích, Šaronovi jako národnímu hrdinovi a vítězi několika válek prošlo.
Šaronův tým uvažoval dále: Izrael se musí zbavit nejenom zátěže Gazy, ale i drtivé části západního břehu Jordánu. V listopadu 2005 opustila třetina poslanců Likud a založila středovou Kadimu. Vzápětí Kadima - poprvé v dějinách Izraele s programem stažení z obsazeného území - vyhrála volby. Máme-li si tu změnu ozřejmit, představme si, že české volby v roce 1998 vyhrála Unie svobody, jež se pár měsíců předtím odštěpila od ODS.
Teď, tři roky poté, ale vše hraje proti politickému středu. Buď armáda v Gaze uvízne, a pak to slízne vládní Kadima Cipi Livniové. Nebo to armáda zvládne, a pak se automaticky ozve Benjamin Netanjahu na pravici: Kdybychom rozhodovali my, armádu z Gazy bychom nikdy nestáhli a patálii s raketami Hamásu by si země ušetřila. Proto teď Livniová říká na příměří ne. Kdyby řekla ano, poslala by tím na smetiště dějin izraelský politický střed.
***
Cipi Livniová Narodila se 8. července 1958 manželskému páru, který o deset let dříve uzavřel vůbec první svatbu v čerstvě vyhlášeném Státu Izrael. Vystudovala práva. 1980-1984 - jako důstojnice Mosadu působí v Paříži 1999 - za Likud zvolena do parlamentu 2001 - vstupuje do vlády 2004 - v pravicovém kabinetu prosazuje plán stažení z Gazy 2005 - spoluzakládá středovou stranu Kadima 2006 - po vítězných volbách jmenována vicepremiérkou a ministryní zahraničí 2007 - magazín Time ji řadí mezi sto nejvlivnějších lidí planety 2008 - po primárkách Kadimy v září aspiruje na premiérku 2009 - 10. února ji čekají volby
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
