* LN Kristýno, co si myslíte, že vám turné přinese?
Kristýna: Jsem hodně zvědavá na to, jak fungují jiné kapely. Pro mě je kapela strašně zvláštní uskupení lidí tím, že má každý jiný nároky a chutě, a dohromady musí fungovat. To se nepozná za jeden koncert, takže jsem ráda, že je těch koncertů tolik. Dalším přínosem Ženy za mikrofonem je i to, že lidi, kteří poslouchají Matahari nebo Nil, mohou objevit i nás nebo naopak. Pro mě je každý koncert zábavný.
* LN Jak na turné reaguje pánská část kapely, nevadí jim, že je zde akcentována především žena?
Kluci jsou spíš rádi, že nás v kapele mají. A je pravda, že pro mě je turné přínosné i proto, že mám zase šanci být s holkama.
* LN Chocolate Jesus odehrají ročně docela hodně koncertů, máte za sebou i novou desku Různá chemie. Jaké jsou na ni reakce?
Deska už zas tak nová není a reakce jsou půl na půl. Někomu se deska líbí a někdo nám zase vyčítá, že je méně živelná než naše koncerty a že je to škoda. To trochu trápí i mě samotnou. Ale zase jsem slyšela i pozitivní reakce, že se deska líbí. Je to naše první deska, neměli jsme žádné zkušenosti, a když to teď vidím zpětně, tak bychom udělali spoustu věcí jinak. Přece jenom se i kapela nestále vyvíjí a zlepšuje neustálým hraním.
* LN Máte momentálně i nějaký nový materiál, který se na debutovou desku nedostal?
Máme už asi deset nových písniček a ještě bychom chtěli tak pět udělat. Chceme jich mít o trochu víc, aby bylo z čeho vybírat.
* LN Co plánujete v budoucnu?
Teď plánujeme festivaly a samozřejmě čím víc, tím líp. Na fesťáky máme vůbec dobré vzpomínky. Já si třeba skvěle pamatuji docela neznámý festival v Rudimově, kde jsme se najednou v autě vyloupli v úplném zapadákově, nikde město, jenom les a hory. Odbočíš na lesní cestu, do kopců a nahoře v kopcích je malý fesťák. Hraješ, zpíváš do okolních hor a všechno je trochu protkaný magií. Parádní byl i festival Trutnov, kde jsme hráli dvakrát a vždy s velkým ohlasem.
* LN Žántí, jak se to událo, že jste se stali součástí tohoto turné?
Žántí: Oslovil nás manažer kapely Chocolate Jesus a nám se ta myšlenka líbila, takže jsme šli do toho.
* LN Co se vám na myšlence „ženského“ turné líbilo?
Tak samozřejmě poznáme zase nová místa, poznáme nové kapely, protože s Chocolate Jesus jsme už koncertovali, ale Nil jsme ještě nikdy neviděli. A vůbec si myslíme, že je to pro lidi zajímavý projekt.
* LN Co od něj čekáte?
Jak už jsem řekla, především to, že poznáme nová místa, projedeme si další kouty republiky, poznáme nové lidi a zahrajeme si.
* LN Hrajete dlouho, máte za sebou desku, jaké jsou odezvy?
Zatím určitě dobré, píšou nám i úplně cizí lidi z různých koutů republiky, ale samozřejmě jsme si vědomi toho, že každý interpret, každý kapela bude mít své fanoušky i své odpůrce. Přesto nás překvapilo, že lidé většinou reagují tak, že se jim z desky líbí více různých písniček, což tak většinou nebývá. Často se naopak z desky líbí pouze pár skladeb. To nás moc těší, že lidé nejsou zaseklí pouze na jednom songu, ale že si každý najde něco jiného. Když se to shrne, tak si tam každý najde to svý.
* LN Jak na to, že jsou v tomto turné akcentovány především ženy, reagují kluci z kapely?
Myslím, že jim to vůbec nevadí, prostě mají v kapele zpěvačku a tím to končí. A určitě se taky rádi podívají na jiný ženský.
* LN Matahari, Nil i Chocolate Jesus hrají rock, ale každý trochu jinak. K vašemu jsem v jedné recenzi četla přívlastek „okultní“. Jak vy sami byste svůj hudební styl popsali?
To je strašná mýlka, protože my máme jednu jedinou písničku, která se jmenuje Okultní. Takže právě kvůli této skladbě, když si lidé neposlechnou celou desku, nás zařadí někam, kam vlastně vůbec nepatříme. Jeden čas jsme říkali, že děláme crossover, což fakticky děláme, ale hranice stylů se obecně strašně boří a mění, že jsme v podstatě rocková kapela.
* LN Hanko, co vás vedlo k tomu, že jste na turné kývli?
Hanka: Nevím, asi proto, že jsme zrovna neměli do čeho píchnout. Jsou to koncerty, tak jdeme do toho! Navíc název celé tour mi přijde hodně humorný.
* LN Myslíte si, že toto turné pro vás bude něčím přelomové?
Asi ani ne. Koncerty jsou pro nás ale zatím v podstatě jedinou příležitostí, jak se představit publiku. My zatím nemáme ani klip, v rádiích nás hrají jen okrajově, takže jedinou příležitostí, jak dát o sobě vědět, je koncert.
* LN Jaké jsou ohlasy na vaši první desku The River Spring?
Recenzenti jsou kritičtí, a fanoušci naopak chválí. Média kritizují nejvíce to, že hrajeme spíše retro, že to není nic moderního. My se recenze na nás snažíme vůbec nečíst. Abych byla upřímná, mně samotné je trapně, i když o mně píší něco pozitivního. Ale když za mnou přijde fanoušek po koncertě a chválí, tak je to něco úplně jiného. Toto gesto mě nabije, ale k médiím a recenzentům prostě nemám kladný vztah. Je to i z toho důvodu, že většina desek, které se mi líbí, byla českými recenzenty zcela pošlapána. Asi mám ráda hudbu, která u nás lidem nesedne. I když to jsou uznávané kapely, na které chodí hodně lidí.
* LN Nečteš ani recenze na jiné české kapely?
Já si je rozhodně nepustím, jak už jsem řekla, nemám obecně ráda média. Myslím, že hudební časopisy nebo rádia, která hrají rockovou hudbu, jsou spíše pro fanoušky než pro hudebníky. Je pravda, že muzikant a fanoušek je opravdu rozdíl. Muzikant vnímá a řeší hudbu rozhodně jinak než fanoušek, jsou tam zcela jiné úhly pohledu. Já si také umím užít koncert, ale už delší dobu zjišťuju, že jsem na druhé straně než fanoušek. Už tu hudbu prostě nedokážu vnímat úplně čistě bez všeho vedlejšího, co při poslechu přidává hudebník. Jde ale především o moje vlastní vnímání a prožívání hudby...
* LN Kdy jsi poznala ten zlom?
Začínala jsem vlastně jako mladá vokalistka u Ready Kirken a vzpomínám si, že když jsem s nimi jela první koncerty po festivalech, což už je pěkná řádka let, tak jsem si to opravdu dokázala užít úplně jinak. Tři dny poletovat, spát na zemi, vychutnávat si každou kapelu, pařit v kotli... Byla jsem čistá, nezatěžkaná „hudebnictvím“. Poté, zhruba tři roky zpátky, v Nil cítím, že jsem překročila zlomovou hranici. Už se mi nelíbí všechno a cítím, že nějaká hudba mi přijde až hnusná, což se mi dřív nikdy nestalo. Je pravda, že se projevuje i maličko profesionální deformace, když cítíš, že to kapele nešlape, že se zpěvák divně pohybuje, ale to jsou maličkosti. Celkový prožitek hudby se výrazně změnil.
