Jeden případ měl šťastnější konec. Na duně u města Walvis Bay matka zasypala dítě pískem. „Zaživa ho pohřbila,“ psala místní média. Lidem se ho však prý podařilo zachránit.
Případy odhozených dětí se začal zabývat i namibijský parlament. „Musíme pochopit, co se odehrává v duši těch dívek a žen, co se to v naší společnosti děje,“ vyzvala své kolegy poslankyně Elma Diendová. Sama označila několik viníků. Chudobu dívek. Strach, že jimi okolí bude pohrdat, že otěhotněly příliš brzy. Muže, kteří se o dítě nechtěli starat. A také - AIDS. „Ženy mají obavy, že se nakazily virem HIV a že ho přenesou i na děti,“ prohlásila.
Podle testů bylo loni v Namibii nakaženo virem HIV 19,7 procenta těhotných žen. Ve městě Katima Mulilo na severovýchodě země dokonce téměř polovina.
Ženy se virem HIV nakazí snadněji než muži. Tím, že mohou být testovány v průběhu těhotenství, se také většinou o nákaze dozví dříve. AIDS znamená stigma pro obě pohlaví, na ženy ale dopadá zřejmě tíživěji. Jak upozorňuje namibijská sociální vědkyně Johanna Nashandiová, která prováděla výzkumy v regionu Khomas, nakažené ženy, zvláště vdané, čelí hned několika tlakům.
„Musí se starat o manžely, kteří je nakazili a kteří jsou první, kdo onemocní,“ sdělila Nashandiové jedna informantka. Když pak muži, tradičně živitelé rodiny, zemřou, zůstanou ženy často bez podpory. Musí se postarat o děti, ale nikdo se nepostará o ně.
„Když jste vdaná, očekává se, že budete mít děti,“ říkaly Nashandiové nakažené Namibijky. Nemít děti znamená horší společenský status. Mít děti zase hrozbu, že se na ně přenese virus HIV. „Když se vám pak dítě narodí, do tří měsíců zemře,“ vyprávěla vědkyni jedna dívka s HIV.
Ale i kdyby dítě bylo zdravé: „Co když umřu, než vyroste? Kdo se o něj postará?“ líčila své obavy další žena.
Některé ženy však chtějí mít děti paradoxně právě proto, že jsou nakažené. Aby vyvrátily podezření blízkých. „Když se vám narodí dítě, lidé si myslí, že nejste HIV pozitivní,“ uvedla Nashandiové jedna informantka.
Když však matka umře, přesouvá se tíha péče o děti opět na ženy - babičky či dcery. Některé matky na to své děti připravují. „Má šestiletá dcera se stará o domácnost již teď. Kdybych umřela, bude se umět postarat alespoň o sebe,“ vyprávěla jiná žena.
K případům „odhozených dětí“ se prostřednictvím SMS zpráv, každý den zveřejňovaných v nejčtenějším deníku The Namibian, vyjadřují i běžní občané.
„Je na čase, abychom začali debatovat o legalizaci přerušení těhotenství,“ navrhl jeden čtenář. „Kolik utrpení lze zamezit tím, že se pouze odstraní zygota?“ ptá se druhý. Podle jiného však rozšíření případů, kdy lze provést interrupci, povede jen k tomu, že se ještě více lidí nebude při sexu chránit a AIDS bude ještě větší problém.
„Nezapomínejte, že některé dívky jsou nevinné, znásilněné, a doma je zavrhli, takovým obětem musíme spíše pomoci,“ upozorňuje jiný čtenář. Situace je však natolik komplexní, že schéma o dominantních a nevěrných mužích, kteří šíří virus HIV, a ženách obětech vždy neplatí. Rozdíl mezi viníkem a obětí se stírá.
Jedna informantka namibijské vědkyni Nashandiové vyprávěla, že o své nákaze ví již řadu let, ale natolik se bála reakce okolí, že to nikomu neřekla. Její přítel ji kdysi stále mlátil, a tak si našla jiného. Ten se k ní chová dobře, avšak ona se mu o své nákaze bojí říct. Mohl by ji zmlátit, opustit, lidé by ji mohli zavrhnout. „Šel si udělat test, až se dozví výsledek, teprve pak vše pochopí...“
O autorovi| RADEK NEDVĚD, Autor je redaktor zahraničního zpravodajství HN
