BERLÍN/LONDÝN Pevninská deska s indickým subkontinentem představuje něco jako geologické ferrari. Před několika desítkami milionů let se pohybovala rychlostí až 20 centimetrů ročně.
I když do eurasijské desky narazila již před 50 miliony let, stále se ještě na ni natlačuje rychlostí asi pět centimetrů za rok. Sesterské kontinenty Afrika, Antarktida a Austrálie, které vznikly ve stejné době ze stejného superkontinentu, se pohybují jen rychlostí asi 2 až 4 cm za rok.
Vyšší rychlost pohybu indického subkontinentu je dána tím, že jeho pevninská deska je o polovinu tenčí než u ostatních kontinentů. K tomuto závěru dospěl díky novým zobrazovacím metodám tým indických a německých vědců vedených Prakashem Kumanem z indického Národního geofyzikálního výzkumného ústavu. Tým výsledky svého výzkumu zveřejnil v nejnovějším čísle britského odborného časopisu Nature.
Indický subkontinent se stejně jako většina ostatních před asi 140 miliony let odlomil od prakontinentu Gondwana. Zatímco síla všech pevninských desek je asi 200 kilometrů, tloušťka indické desky je zhruba poloviční, tedy 100 kilometrů. Podle vědců to způsobily proudy zemského magmatu, které z indické desky při jejím pohybu přes dnešní Indický oceán polovinu odspodu odtavily. Autoři nové studie se domnívají, že tyto výrony hornin z větších hloubek byly důvodem, proč se Gondwana rozpadla. Přesvědčivé důkazy svědčící pro tento průběh událostí zatím
Gondwana
„Vrstevnice“ na obrázku zaznamenávají dnešní sílu pevninských desek kontinentů, které svého času (asi do doby před 130 miliony roky) tvořily superkontinent Gondwana. Čím vyšší hodnota, tím hlouběji v daném místě pevninská deska sahá.
ovšem chybí. K odtavení mohlo dojít až po rozpadu superkontinentu. V každém případě se indická deska zbavená „kýlu“ zasahujícího hluboko do zemské kůry pohybovala rychleji než jiné části Gondwany. Tento fakt doložený četnými nálezy má svou důležitost ve sporu o teorii pohybu tektonických desek.
Někteří vědci se totiž domnívají, že díky hluboko sahajícím „kýlům“ se zemské desky na vrstvě magmatu ležící pod nimi pohybují s menším odporem (a tedy účinněji a rychleji) než kontinenty s tenkou kůrou. Výzkum Kumana a jeho kolegů ovšem podporuje spíše teorii, že hluboko sahající „kýl“ pohyb kontinentů zpomaluje.
Indická deska tedy ztratila na hmotnosti a díky tomu nabrala (na geologické poměry) vysokou rychlost severním směrem. Po jejím nárazu do eurasijské desky vzniklo nejvyšší pohoří na Zemi – Himálaj.
Některé otazníky ovšem stále zůstávají: vysokých rychlostí totiž dosáhly i kontinenty s hlubokými kořeny. Například před 300 až 400 miliony lety se celá Gondwana pohybovala rychlostí asi 18 cm za rok, byť byla v té době podstatně silnější než indická tektonická deska.
