Hodí-li někdo zápalnou lahev do domu, kde spí děti, vyřazuje se z normální společnosti. Pak nás už nezajímá jeho přesná motivace ani to, je-li deklarovaným rasistou. A hodí-li zápalnou lahev do dětského pokoje v Ostravě dva měsíce před tím, než začne soud s pachateli loňského útoku z nedalekého Vítkova, dokládá, že nemá ani pud sebezáchovy. Normální člověk – i normální rasista, chtělo by se říci – si přece spočítá míru rizika takové akce v době, kdy se vlastního pudu sebezáchovy dovolává stát a žháře tvrdě stíhá. Jenže v ostravské osadě Bedřiška vidíme, že tomu tak není.
S tím pudem sebezáchovy státu to vypadá všelijak. Jistě, policie se snaží a dopadením pachatelů z Vítkova zabodovala. Jenže cosi tu ilustruje včerejší výrok ředitele ostravské policie Tomáše Landsfelda pro iDNES.cz: „Není důvod se domnívat, že útok spáchali extremisté.“ Jistě, policejní šéf nemusí hned obviňovat třeba skinheady. Ale není snad pokus o upálení osmi lidí sám o sobě extrémním činem? Není jeho pachatel extremistou, ať už se hlásí k té či oné ideologii?
Tady nejde jen o výrok ostravského policejního šéfa. Jde o to, že žhářství z Bedřišky se vyšetřuje jako obecné ohrožení, nikoliv jako pokus o vraždu. A opět. Nejde jen o to, že za obecné ohrožení hrozí osm let vězení, kdežto za pokus o vraždu mnohem víc. Jde o samotné vyšetřování. Vyšetřuje-li policie vraždu, může snadněji nasadit třeba telefonní odposlechy. O tom by mohli vyprávět pachatelé z Vítkova, kterým teď hrozí patnáct let, ba i výjimečné doživotí.
Zakládá-li si stát na pudu sebezáchovy, měl by – rok po útoku na malou Natálku – podobné případy vyšetřovat jako pokus o vraždu na konkrétních lidech. Ohroženi jsme všichni.
Čtěte „Romy před tragédií...“ na straně 3
