BERLÍN/PRAHA Je to konec jednoho z velkých příběhů druhé světové války. Když dvaaosmdesátiletý Detlev, šestasedmdesátiletá Joride a pětasedmdesátiletá Anemone přebírali na konci minulého týdne jménem svého otce – důstojníka wehrmachtu Wilhelma Hosenfelda izraelské vyznamenání „Spravedlivý mezi národy“, neubránili se dojetí.
„Naše rodina je za toto vyznamenání velmi vděčna,“ prohlásil jménem všech tří Detlev Hosenfeld a připomněl, že tohoto ocenění se jeho otec dočkal po téměř šesti desetiletích od své smrti v sovětském vězení pro válečné zločince.
Příběh Wilhelma Hosenfelda, který, přestože byl důstojníkem wehrmachtu a později vojenské kontrarozvědky, zachránil v okupované Varšavě život mnoha Polákům a Židům, se stal světoznámým díky deníkům židovského pianisty Wladyslawa Szpilmana. Ten v nich popsal, jak ho za varšavského povstání Hosenfeld zachránil. Příběh pak obletěl v oskarovém filmu Pianista režiséra Romana Polanského celý svět.
Hosenfelda, který byl členem nacistické NSDAP i jejích ozbrojených složek SA, na konci války zajala Rudá armáda a za „protisovětskou činnost“ ho odsoudila k trestu smrti. Později mu byl trest změněn na 25 let vězení. V tvrdých podmínkách sovětských vězení Hosenfeld těžce onemocněl a v roce 1952 v táboře u Stalingradu zemřel.
Szpilman se marně snažil svého dobrodince ze zajetí zachránit. Ještě za svého života alespoň napsal do izraelského památníku holokaustu Jad Vašem a požádal, aby bylo Hosenfeldovi uděleno vyznamenání „Spravedlivý mezi národy“, jež se uděluje lidem, kteří za války zachraňovali Židy před holocaustem. Německo stále váhá Předání ocenění, které se v pátek uskutečnilo v Židovském muzeu v Berlíně, byl přítomen i Szpilmanův syn Andrzej. „Tento titul je to nejmenší, co můžeme udělat,“ prohlásil potomek klavíristy. Současně vyzval vládu v Berlíně, aby našla odvahu k Hosenfeldově ocenění. Hosenfelda vyznamenalo předloni i Polsko.
Ocenění ze strany památníku se opozdilo, protože Jad Vašem zkoumal, zda se během varšavského povstání Hosenfeld nedopustil zločinů. Odborníci památníku to vyvrátili. Jak konstatovala například Gisela Kucková, Hosenfeld zachraňoval Poláky a Židy na základě svého hlubokého přesvědčení. „V dopisech své ženě psal, jak je zděšen zločiny nacistů, a pachatele vyvražďování Židů nazýval zvířaty.“
