Luděk Semrád absolvoval fakultu tělovýchovy a sportu a do roku 1992 hrál na vrcholové úrovni házenou, byl v juniorské reprezentaci. Rok zkusil pracovat jako učitel, ale tahle práce ho nenadchla. Pak přišla první manažerská nabídka – ze společnosti Hartmann (pozdější HartmannRico). Zůstal v ní několik let a dostal se přes různé pozice až na místo obchodního ředitele. Právě firma Hartmann-Rico mu také pomohla v orientaci k budoucí kariéře. „Když jsem tam začínal, řešil jsem ještě otázku, jestli chci být do budoucna podnikatel, nebo zaměstnanec. Jednou jsem na to téma vedl debatu s tehdejším ředitelem Hartmannu, a ten mi řekl, že je vždycky dobré chovat se tak, jako by firma byla moje. Aby bylo mou věcí, jaký má obrat a zisk a jak jsou spokojení její zaměstnanci. Dnes je to i moje motto: vést lidi tak, aby byli samostatní, schopní se rozhodovat a nečekat, co jim kdo naordinuje.“
V Hartmannu nicméně nezůstal natrvalo a zamířil do Henkelu, kde působil pět let. Odtud už vedla jeho cesta do rakouské firmy Hervis, která je součástí koncernu Spar. „V roce 2001 mě přímo oslovila personální agentura s nabídkou na pozici jednatele Hervisu ČR. Požadovali zkušenost z obchodu na českém trhu a znalost němčiny. Fakt, že jsem navíc dělal i sport, možná také pomohl, ale nebyl rozhodující.“ Tři čtvrtě roku se Luděk Semrád školil v Rakousku a začal připravovat otevření českého zastoupení. První prodejnu otevřel Semrád v září roku 2002 v Europarku v Praze-Štěrboholích, který patří skupině Spar. V současnosti má Hervis Sport v Česku 24 prodejen.
V letošním roce se tato firma dostala několikrát do centra pozornosti médií, hlavně proto, že v této době investovala do svého rozvoje. Otevřela tři nové prodejny v Česku (v Jablonci nad Nisou, v Táboře a v Praze v OC Nový Smíchov) a připravovala se na další mezinárodní expanzi, při níž se hodně mluvilo také o Slovensku. „Každý novinář se mě na Slovensko ptá, ale vstup byl prozatím odložen. Slovensko je trh relativně malý. Proto se majitelé zatím rozhodli pro Rumunsko, které sice rovněž není velkým trhem, ale pořád je dvakrát větší než Slovensko.
Zaměstnanci pražské centrály Hervis Sportu tvoří zajímavý středoevropský národnostní mix, který vznikl podle Semráda hned při jejím otevření. „Naprostou nezbytností byla znalost němčiny, což byl výrazně limitující prvek. Do letoška zde proto působili Rakušané, máme zde i zaměstnance ze Slovenska a z Běloruska. Třeba Natálie Marčenková, naše marketingová manažerka, pochází z Běloruska, ale řadu let studovala a pracovala v Německu. Nesehnali jsme českého manažera, který by byl na její úrovni. Pokud už měl srovnatelné zkušenosti s trhem, chyběla mu jazyková znalost.“
Obchod se sportovními potřebami zažívá dva vrcholy v roce, před letními dovolenými a před Vánoci. Větší dopad než často skloňovaná ekonomická krize má podle Semráda na prodeje počasí. „Až do minulé středy se naše obchody vyvíjely podstatně hůř než loni ve stejném období. Pak ale začalo mrznout a poslední týden prodáváme podstatně lépe než před rokem. Já sice nerad slyším, když zaměstnanci na prodejnách mluví o tom, že v teplé zimě nemohou mít lepší obchodní výsledky, ale je pravda, že ono na tom opravdu hodně záleží.“
Luděk Semrád přitom opakuje poznatek, který často zmiňují i marketingoví manažeři a reklamní agentury: lidé stále mají peníze a pořád nakupují. Rovněž na nezaměstnanost se ředitel dívá jako na sféru, která nemusí být nutně vynucena krizí. „Je velký rozdíl mezi nezaměstnaným a mezi člověkem vysloveně nepracujícím. To je velká bolest českého trhu. Když na nábor přijde osmnáctiletá holka bez vyučení a prohlásí, že za třináct tisíc ona do práce chodit nebude, tak je potom těžké uhodnout, co vlastně chce. Kdo o práci stojí, má i dnes velkou šanci ji najít. Ale v některých lokalitách děláme nábory a nedaří se nám tam najít lidi, byť jsou to oblasti s větší nezaměstnaností a uchazeči by teoreticky měli zaměstnání hledat. Ve srovnání s konkurencí nabízíme vyšší platy, a přesto ani tak nejsou lidé za ně ochotni pracovat. Pro mě je to důkaz, že někteří čekají, že všechno jim přijde samo, a spoléhají na podporu státu, který se k nim chová až nepochopitelně velkoryse.“
Přestože hlavní marketingové aktivity Hervis Sportu jsou pro všechny trhy společné (a zahrnují klasické letákové akce a mediální reklamu), nechává firma podle Semráda hodně prostoru i pro rozvoj lokálních aktivit.
Od vzniku českého zastoupení tak Hervis Sport spolupracuje například s Prague International Marathonem, který patří mezi jeho nejdůležitější lokální akce sloužící podpoře značky. Hervis půlmaraton získal letos „Gold Label“ od mezinárodní atletické federace IAAF. „Tu má ve světě velmi málo běhů a je to samozřejmě i zásluha Carla Capalba, ředitele Prague International Marathonu, který dlouhodobě buduje celý ten seriál běhů,“ říká Semrád. (Ocenění Zlatá plaketa – Golden Label IAAF – je nejvyšší poctou, kterou může silniční běžecký závod získat – pozn. aut.) Sám Semrád se však nikdy vlastního závodu nezúčastnil. „Ačkoli běhám, nikdy jsem neběžel ani půlmaraton. Musím totiž předávat cenu vítězi a na to bych nikdy nestihl doběhnout včas. V Praze běhají i vynikající běžci z Afriky, a těm nemám šanci stačit.“
***
Dotazník
Luděk Semrád Rodina: „Ženatý, čtyři děti ve věkovém rozmezí od tří měsíců do devatenácti let.“ Používané auto: Služební Volkswagen Sharan. „Díky počtu ratolestí potřebuji větší auto.“ Oblíbená hudba: „Nemám, rádio si pouštím v autě jen jako kulisu a je mi jedno, co hraje.“ Volný čas: „Sport a čtení. Pokud jde o sport, tak squash, tenis, golf a lyžování, pokud jde o četbu, tak historie v různých podobách. Ale mám tak málo času, že se stávám spíš sběratelem knížek než čtenářem. Utratím za ně dost peněz, ale většinou čekají v knihovně, až budu v důchodu a přečtu je.“ Oblíbená dovolená: „Je otázka, kdy jsem měl naposledy pořádnou dovolenou. Ale když už ji mám, bývám napůl aktivní, ale rád si i lehnu a čtu si. Relativně velkou část dovolené si také vybírám v zimě na lyžování.“
