Extrémní i mírné zimy Velké množství sněhu není úplnou zárukou povodně. Během tuhé zimy v roce 1929 ho bylo i v Praze o hodně více než zmíněné čtyři centimetry. Záznamy ČHMÚ uvádějí až 80 cm v místě vzdáleném pouhých deset kilometrů od centra metropole. Jinde však bylo sněhu ještě podstatně více.
Přestože všechny možné parametry této zimy byly extrémní a lidé povodeň očekávali, nakonec nepřišla. Sníh odtával pozvolna, a tak se hladiny v březnu dotkly jen břehové čáry a tu tam ji lehce překročily. Lidově řečeno následovala pouze obyčejná „jarní voda“, či „voda břehová“, možná podobná jako minulý týden. Problémy občas působí spíše led (ledová povodeň, vznikající po obdobích déle trvajících mrazů se zámrzem řeky, kdy následné oteplení někdy způsobuje odchod ledu a tvorbu ledových bariér, které přehrazují koryta toků a vedou k jejich rozlivům), ale to je jiná kapitola. Z dalších tuhých a sněžných zim v letech 1783/4, 1784/5, 1798/9, 1836/7, 1829/30, 1844/45, 1939/40 skončily tři „stoletými“ a další dvě velmi silnými povodněmi. Mluvíme ovšem o zimách, které byly o dost tvrdší než poslední jen relativně chladnější zima v roce 2006.
Povodeň však přišla i během některých, ne právě extrémních zim. Třeba na přelomu roku 1845 a 1846 v nižších polohách sníh vůbec nenapadl, a přesto koncem ledna přišla po čtyřdenních vydatných deštích v povodí Labe od Jaroměře až po soutok s Vltavou skutečná katastrofa. Sníh i déšť ruku v ruce V našich podmínkách nepůsobí pouhé tání sněhu bez dešťových srážek obvykle významnější povodňové situace. Proto se zavádí pojem tzv. povodně smíšeného typu, tedy ze sněhu i deště. Nebezpečí plynoucí z velkých zásob sněhu tkví v rychlosti jejich tání. Důležitou roli hrají okolnosti k němu vedoucí: nárůst teploty, kvalita a mocnost sněhové vrstvy, intenzivní dešťové srážky, ale i silný vítr. Přitom právě opomíjená rychlost větru se na vzniku povodně podílí dvakrát: nejen že urychluje tání, ale vede také k zesílení dešťových srážek při návětrném efektu.
Sněhové zásoby tedy nejsou nutnou ani postačující podmínkou zimní povodně, byť by byly sebevětší. Jejich značný objem je ale rizikovým faktorem, a proto se bedlivě sleduje, neboť tak či onak nakonec proteče koryty našich řek až do moře. Zda bude škodit, záleží na dalších nezbytných okolnostech a ve výsledku na tom, jak rychle se vše odehraje.
