Dnes o Four Tetovi a kolik se toho vejde do čtyřdobého beatu Pár slov k novému albu britského projektu Four Tet začněme u jiného tvůrce. Ve frankfurtském letištním tranzitu, mezi vystoupeními ve Skandinávii a New Yorku, si afroamerický muzikant DJ Spooky zapsal do deníku cosi případného: totiž že si připadá jako na proklikávané webové stránce. „Právě jsem ,sem‘ dorazil, ale jediný důvod, proč tu jsem, je, abych se dostal jinam.“ Svět se pro globálního poutníka stal sítí. „Mrknu se na hodinky, zjistím, kolik je hodin v různých časových pásmech, vyřídím pár nezbytných telefonátů do několika míst světa, kde se zrovna bdí, a pak se snažím zabít čas čtením.“
Kdo chce důkaz, že takhle nějak se cítí víc a víc osob, ať se obrátí k muzice. Vrátily se do ní impulzy taneční scény devadesátých let, i když zasnoubené se zvukovou otevřeností let „nultých“. Je tu znát ona „proklikávací“ situace, kdy ve zvukových barvách a ornamentech cestujeme přes drobné i větší proměny. I přes občasný klimax je to hudba bez začátku a ukončení. Připomíná tapetu, barevný děj, do kterého můžeme vstoupit a vystoupit, jak se nám líbí. Duchovní skladatel Arvo Pärt říká hudbě pro film „salámová muzika“: ve střižně si jí ukrojí tolik, kolik je třeba.
Takhle pracuje i Kieran Hebden, jinak též Four Tet. Výřezy z krajin alba There Is Love In You (Domino / Day After) v sobě snoubí cosi, co pro leckoho může být kontrastní: jasný taneční beat na čtyři doby („tucka“, říkalo se svého času s despektem) a sebenáročný přístup, který prozrazuje fantazii skutečného tvůrce. Hebden-Four Tet má v sobě zvláštní sepětí kutila s pudovým poděsem. Žasli jsme, když se ukázalo, že první slavný repertoár dělal na jediném počítači s průměrným vybavením: přesně totéž má doma každý druhý, ale co naděláme, hudební psí kusy umí jen někdo. Hebden u nás hrál jen jednou: v Arše rozpoutal duel s africkým bubeníkem Stevem Reidem, který hrával s Jamesem Brownem. Je skvělé, že notebooky se staly nejen běžným prvkem živého hraní, ale dokonce udrží krok s energickými sopkami Reidova typu.
Proměny poetiky mají různé důvody. Four Tet je už pár let stálou akvizicí festivalů a klubových akcí, remixuje Radiohead, Bloc Party, Aphexe Twina... V tomhle prostředí, vedle progresivnější klubové produkce, se nadchl pro tvůrčí možnosti beatů. Adaptoval je do své tvorby víc než dřív; proto má lednové album There Is Love In You tak rovnou rytmickou páteř jako žádné předtím. Ale ani tahle scéna není imunní před skvěle potměšilými nápady, jako je „zpěv“ vystříhaný po slovech z bůhvíjakých nahrávek, a pak to neustálé proklikávání k dalším nápadům. Mimochodem píseň Plastic People nevztahujme k Mejlovi: je to název předního londýnského klubu.
V každém z nás fungují určité stereotypy. Jeden takový říká, že taneční elektronika, jejímiž kořeny jsou disco, techno a house, nepatří do sfér umění. Jenže Four Tet (a mnoho jeho dnešních kolegů) připomíná, že „stará známá“ východiska může kdykoli někdo vzít a prokliknout se s nimi na vyšší úroveň. Rozpoznat v nich potenciál, jak o tom mluví i název toho povedeného alba.
V každém z nás fungují určité stereotypy. Jeden takový říká, že taneční elektronika nepatří do sfér umění. Jenže Four Tet připomíná, že „stará známá“ východiska může kdykoli někdo vzít a prokliknout se s nimi výš.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
