Příliš divoké sny jsou prvním signálem blížící se Parkinsonovy choroby, tvrdí američtí vědci
Pacient se před neurologem Bradem Boevem chvíli ošíval, než se přiznal k zážitku, který jej donutil vyhledat lékařskou pomoc. „Spal jsem. Vůbec jsem o ničem nevěděl,“ vysvětloval zkormouceně. „Ale popadl jsem hlavu své ženy, třásl jsem s ní ze všech sil a pak jsem jí praštil hlavou zpátky na postel. No a potom jsem prý zvedl ruce a držel je nad hlavou. Když mě žena vzbudila, věděl jsem jen to, že se mi zdálo, jak hraju ragby. Ve snu jsem položil trojku a pak jsem jásal.“
Sny prožité naplno
Za Bradem Boevem přichází na kliniku Mayo v minnesotském Rochesteru spousty pacientů s nebezpečně živými sny. „Dostávám týdně hned několik e-mailů od lidí, které trápí podobné záchvaty a jsou z nich vyděšeni,“ řekl americký neurolog v rozhovoru pro vědecký časopis Nature.
Diagnóza „spáčů s divokými sny“ se skrývá za zkratkou RBD, kterou se v angličtině označuje REM sleep behaviour disorder. Do češtiny bychom to mohli přeložit jako poruchu chování ve spánkové fázi provázené rychlým pohybem očí.
V této fázi spánku trávíme zhruba čtvrtinu noci a jsou to chvíle, kdy se nám zdají sny. Pod zavřenými víčky se nám při ní rychle pohybují oči, ale tělo není schopno nejmenšího pohybu. Zdravý člověk je během snů jakoby ochrnutý a nehrozí mu, že by ve snové honičce skutečně utíkal z postele.
Pacienti s RBD během snů vládu nad tělem neztrácejí a prožívají je opravdu naplno. Jejich pohyby jsou o to divočejší, že tíhnou ke snům o soubojích, rvačkách nebo pronásledováních. Zdá se, že se pacient dostává pohybem během snu do začarovaného kruhu. Informace o pohybech těla popohání mozek ještě k divočejším snům a na ty reaguje pacient o to živějšími pohyby.
Syndrom RBD je sám o sobě hodně nepříjemný. Někoho trápí divoké sny nejvýše jednou do roka. Někteří pacienti však upadají do nebezpečně živých snů i pětkrát za noc. Bohužel, v řadě případů bývá RBD předzvěstí ještě závažnějších potíží. Až příliš mnoho obětí této poruchy spánku postihne Parkinsonova choroba nebo jiné podobné degenerativní onemocnění mozku.
Souvislost bije do očí. Například v roce 2003 publikovali neurologové Carlos Schenck a Mark Mahowald z University of Minnesota ve vědeckém časopisu Sleep studii, ve které sledovali osudy 26 pacientů s RBD. Osmnáct jich onemocnělo Parkinsonovu chorobou či příbuzným onemocněním.
V průměru uběhlo mezi nástupem divokých snů a objevením prvních příznaků Parkinsonovy nemoci 13 let. Rozdíly mezi jednotlivými pacienty však byly velké. U některých se dostavila Parkinsonova choroba již za tři roky, u jiných po 30 letech.
Předehra Parkinsonovy choroby
Onemocnění mozku u pacientů s divokými sny sdílejí jeden společný znak. V nervové tkáni se při nich hromadí shluky bílkoviny zvané alfa-synuklein a vytvářejí tzv. Lewyho tělíska. Základy spojitosti RBD a Parkinsonovy choroby ale zůstávaly záhadou. Kontrolu nad tělem během spánku přebírá tzv. mozkový kmen, jenž má za úkol převádět informace z těla do vyšších center mozku.
Divoké sny jsou výsledkem poruch v mozkovém kmeni. Parkinsonova choroba vzniká v důsledku zániku neuronů v centru zvaném substantia nigra a to leží mimo mozkový kmen. Nervové buňky v této části mozku produkují dopamin. Tento hormon přenáší signály v mozku a je důležitý například pro udržení koordinace pohybu. Lidé s Parkinsonovou chorobou postrádají v substantia nigra až 80 procent buněk vyrábějících dopamin. Od potíží jim mohou ulevit léky, které zvyšují hladiny dopaminu v mozku.
Vysvětlení záhadné souvislosti mezi divokými sny a pozdějším propuknutím Parkinsonovy chorobou nabízí kacířská teorie ražená nepočetným táborem vědců kolem Brada Boeva. Podle nich je RBD projevem první, relativně nenápadné fáze degenerativního onemocnění mozku, jež se následně rozšíří i mimo mozkový kmen a projeví se jako Parkinsonova choroba.
Pokud by se tato teorie potvrdila, byly by divoké sny při RBD prvním varováním. Ve prospěch kacířské teorie hrají výsledky hned několika studií. Ty odhalily, že lidé s RBD mají v mozku méně dopaminu. Pokles není tak hluboký jako u pacientů s Parkinsonovou chorobou, ale je dost významný, aby „divoké snílky“ odlišil od zdravé populace. Snížení hladiny dopaminu v mozku je provázeno zvýšeným napětím ve svalech během spánku, i když to se nemusí projevit přímo divokými sny při RBD.
Varovat, nebo ne?
Lékaři jsou postaveni před závažný etický problém. Co říci pacientům, u kterých zjistili RBD? Těmto lidem hrozí propuknutí Parkinsonovy choroby mnohem více než zbytku populace. Choroba však nepostihne každého. Navíc nemá současná medicína k dispozici lék, který by dokázal nástup Parkinsonovy choroby odrazit. Má smysl oznámit člověku vyděšenému divokými sny, že mu navíc hrozí i závažné degenerativní onemocnění mozku, jež medicína zatím nedokáže vyléčit? Carlos Schenck je přesvědčen, že je to správné rozhodnutí.
Tito lidé zůstanou v kontaktu s lékaři na klinikách a následně se mohou zapojit do klinických zkoušek léků, jež mají za úkol chránit neurony před zánikem, řekl Schenck pro Nature.
Mnohé farmaceutické firmy takové léky vyvíjejí a zkoušejí je zatím především na pacientech, u nichž se již projevily příznaky Parkinsonovy choroby. Těm však už nemoc zahubila nemalou část neuronů produkujících dopamin a k záchraně toho v jejich mozku mnoho nezbývá. „Většina nových léků při testech selhává, protože s nimi přicházíme k pacientovi pozdě,“ říká Carlos Schenck.
Někteří neurologové naopak vybízejí k opatrnosti. Zdůrazňují, že je zbytečné děsit ty pacienty s RBD, kterým Parkinsonova choroba nehrozí. Například kanadský neurolog Jacques Monplaisir z montrealské university se přimlouvá, aby se pacienti s divokými sny podrobili dalším testům. Parkinsonova choroba ve svých časných fázích narušuje vnímání pachů a barev. Pokud se u lidí s divokými sny projeví i tyto alarmující příznaky, je to důvod k soustavné kontrole.
„Pacient by se měl dozvědět, že má Parkinsonovu chorobu, teprve když se u něj projeví první jasné příznaky,“ řekl v rozhovoru pro Nature britský neurolog Kieran Breen. „Jakýkoli jiný přístup je vůči pacientovi nefér, protože si nemůžeme být stoprocentně jisti, zda skutečně onemocní a za jak dlouho se to stane.“
Navzdory diskusím o nově nastolených etických problémech vítají odborníci poznatky o spojitosti divokých snů a vážných onemocnění mozku jako přelomové. Vidí v nich milník v boji s Parkinsonovou chorobou. Dosud se soustředili na odumírání nervových buněk produkujících dopamin. Teď se jim nabízí šance pochopit samotné počátky této strašné choroby a zastavit ji dříve, než svým obětem citelně ublíží.
***
Mozkový kmen přebírá ve spánku kontrolu nad tělem, zajišťuje dýchání a ostatní životní funkce. Při jeho špatné funkci dochází k poruše zvané RBD, která se mimo jiné projevuje divokými sny.
Nemoc se stává noční můrou ...a noční můra nemocí
Nápadně velké procento lidí s divokými sny později onemocní Parkinsonovou chorobou. Výzkumy naznačují, že spolu obě poruchy mohou souviset. Příliš živé sny mohou být podle amerických neurologů prvním projevem degenerativního onemocnění mozku, které se později projeví Parkinsonovou nemocí.
