Když po vzniku TOP 09 Miroslav Kalousek onálepkoval KDU-ČSL jako levicovou stranu, považoval jsem to za osobní urážku: prvních třicet let svého života jsem strávil v totalitním levicovém režimu a podle možností jsem proti němu bojoval. Mnoho lidí tak snědlo i s navijákem ono zjednodušení, že být sociálně citlivý či solidární znamená automaticky být levicový. Tak to není. Je totiž velký rozdíl mezi středovou solidaritou, postavenou na fungujících občanských neziskovkách, a levicovou snahou o přebujelý stát se sociálním rovnostářstvím; rozdíl, který se demagogům nehodí do krámu.
Za posledních dvacet let se nepodařilo vysvětlit, že vedle pravicové či levicové politiky existuje i politika středová. Nepodařilo se národu dokázat, že právě středová politika plodí střední třídu normálních odpovědných lidí a že právě střední třída je nejen nositelkou tradic, kultury, vlastenectví a hodnot, ale že bohatý je jen ten stát, který má bohatou střední třídu. Nepodařilo se to vysvětlit a naše společnost, naše vzdělanost, naše vlastenectví, naše vychovanost, ale i naše státní kasa podle toho vypadají. Výsledkem každopádně je, že politické spektrum se průměrnému člověku předkládá jako černo-bílé: musí být buď levicový, anebo pravicový. Každý ale ví, že život není černobílý, že realita je pestřejší.
A tak s tímto bipolárním nastavením politické mysli jsou dnes lidé, s nimiž mluvím, zmateni. Říkají mi: „Vždy jsem se považoval za pravicového člověka, ale nesouhlasím se zvyšováním daní, zvlášť když se takové zvyšování před volbami vyloučilo, nejsem pro politicko-ekonomické mafie, nejsem pro nerozmyšlené pareformy, jimiž stát rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými. Jsem tedy snad levičák?“
To může být jeden z vedlejších, ale dlouhodobých důsledků naší politické současnosti: diskreditace pravicové politiky. Oč více se její protagonisté zaklínají tradicemi a odpovědností, o to hůře se rýmuje se slovem slušnost. A průměrně bipolárně zmatený člověk nejenže neumí myslet jinak než v kategoriích levá-pravá, ale navíc mu díky realitě začaly splývat pojmy „pravice“ a „banánová republika“. Ne že by sociální demokracie v minulosti nepředvedla svoji přilnavost k penězům, ale alespoň při tom tolik nemlaskala.
O autorovi| Pavel Svoboda, místopředseda KDU-ČSL
