Pro Řeky, tedy spíše Řekyně, jsou nákupy životním stylem, uměleckým zážitkem. Obtěžkány pestrými papírovými taškami neúnavně cupitají od jednoho butiku k druhému a v době velkých slev a výprodejů zapomínají i na pravidla slušného chování. Každá, která ukořistila značkový hadýrek za pár eur, ani na chvilku nezapochybuje o výhodném nákupu, a to i přesto, že módní výstřelek je o pár velikostí menší než jeho majitelka. Ty váhající, a těch je v Řecku jako šafránu, vyzkouší nový kousek přes tričko či kalhoty. Výprodeje jsou na Balkáně lovy beze zbraní stejně jako všude ve světě. Řekové ale mají nakupování doslova v krvi. Aby ne, když po tisíciletí byly Atény a jiná řecká města centry světového obchodu.
Po nákupním tažení je vítězkou žena, jež třímá v ruce největší množství tašek. Po vyčerpávajícím boji pak usedá do stínu slunečníku a objednává si studený nápoj a něco hodně sladkého. Je třeba nabýt nových sil, než zase bude pokračovat ve své pouti za úžasnými módními kousky, které si sice pak na sebe nikdy neobleče, ale už samotný fakt, že je pořídila za pakatel, ji uspokojuje. A co teprve až je ukáže svým kamarádkám a příbuzným. Řekyně zbožňují zejména společné nákupy, kdy pokrevní příbuzné nebo nejbližší přítelkyně ve velkém houfu vyrazí do ulic. Jsou vůbec zvyklé dělat spoustu věcí spolu. Zřejmě je to důsledek dělení řecké demokratické společnosti na mužskou a ženskou část. Ostatně všimnete si i dnes, že v kostele nesedí ženy a muži pohromadě. Solidarita řeckých žen je vůbec obdivuhodný fenomén. Dostanete-li se do řecké rodiny, budete žasnout, co všechno jsou schopné zastat Řekyně. U nás se většinou ženy snaží vše zastat samy a pak padají na ústa únavou, ale v Řecku si ženy dokážou mezi sebe rozdělit domácí práce tak, aby měly dost času na kafíčko a kus řeči. Například jste-li na návštěvě u příbuzných a máte-li špinavé prádlo - dokonce i to spodní, nikdo se vás ptát na souhlas nebude a prostě se vypere. A dokonce i v ruce, aby se v pračce nezničilo. Čistota, s jakou Řekyně vedou své domácnosti, je naprosto obdivuhodná. Pravda je, že na to mají dost času, neboť většina z nich nepracuje. Přitom hlavně na venkově, kde jsou lidé chudší, se ženy zrovna nehrnou do výdajů za čisticí prostředky, které se běžně nabízejí v supermarketech. K udržení pořádku jim zcela postačí obyčejný vinný ocet a olivové mýdlo, které si v místech, kde se pěstují olivy, vyrábí samy. Podomácku vyrobený ekologicky nezávadný čisticí prostředek má zvláštní nažloutlou až špinavou barvu. Nenechte se však zmýlit jeho nevábným vzhledem, čistí naprosto dokonale.
Každá řecká nevěsta, dříve než řekne své ano, uspořádá spolu se svou rodinou věno, které rozhodně není skromné. Po celý život její rodina, ale i ona sama, střádaly neuvěřitelné množství ložního povlečení, vyšívaných deček, prostírání, ubrusů, háčkovaných záclon, vlněných pokrývek, obrázků a předložek. To všechno se v den předsvatební vyloží jako na výstavě a každý příchozí, který jde popřát nevěstě, má možnost si vše prohlédnout a poměřit očima místního znalce, zda si ženich ekonomicky polepšil. Není třeba ani zdůrazňovat, že rodina dělá, co může, aby výstava byla velkolepá a všechny ohromila.
V Řecku nebývá zvykem, aby se dva lidé brali někde v ústraní pouze za přítomnosti dvou svědků. Svatba patří v této zemi k nejvýznamnějším událostem v životě. A proto jsou Řekové ochotni obětovat jmění, aby se před ostatními ukázali. V souvislosti se svatebními oslavami začala v Řecku vznikat společenská centra (kentra), která těží z velkokapacity sálů, kam se vejdou stovky až tisíce hostů pozvaných nevěstou a ženichem. Účastnit se řecké svatby je opravdu zážitek. Nejenom svatební obřad, ale i oslava po něm se řídí spoustou rituálů, které souvisejí s obyčeji pravoslavné církve a místními zvyky. A jelikož se tyto zvyky předávají po generace, každý přesně ví, co má dělat. Je to jako na divadle po tisícáté repríze, když si jsou všichni jistí svou rolí. Pokud tedy dojde k nečekané události, jsou všichni vykolejeni, nastane neuvěřitelný chaos, který se nakonec rozptýlí ve svatebním veselí, a padla-li předtím mezi příbuznými ostrá slova, jsou rázem zapomenuta. Medvědí tanec mužů, příbuzných nevěsty či ženicha, který se odehrává na parketu, připomíná vystoupení Řeka Zorby a je vrcholem řeckého patosu.
Podobně výpravné jako svatby, i když méně honosné, bývají pohřby. V Řecku je zvykem pohřbívat mrtvé co nejdříve, a to z důvodu klimatických podmínek. S pohřbíváním, stejně jako se svatbami, souvisí řada rituálů. Díky tomu příbuzní mezi sebou neztrácejí kontakt a scházejí se ještě řadu let poté, co člen rodiny dávno nežije. Péče o mramorové pomníky, zapalování věčných světýlek a bohoslužby v době jmenin pak bývají běžnou součástí života Řeků. Stejně často jako se chodí do kostela, chodí se i na hřbitovy, kde se lidé srdečně zdraví a probírají starosti všedního dne.
Naopak křty mezi velkolepé společenské události nepatří. Odehrávají se v uzavřeném kruhu rodiny, jejíž členové se čítají „pouze“ na desítky osob. Důležitým protagonistou je kmotr (nunos) nebo kmotřička (nuna). Nejen že se křtěnému dítěti postará o nákladnou výbavu k církevnímu ceremoniálu, ale provází jej celým jeho životem. Na Vánoce a Velikonoce jej obdarovává novým oblečením, botami nebo hračkami. Bývá zvykem, že dokonce přijímá roli svědka na svatbě. A pokud kmotr zemřel, roli svědka zastane jeho potomek. Předat ženichovi či nevěstě nákladný dar bývá považováno za povinnost celé kmotrovy či kmotřiččiny rodiny.
