Fotografie ještě svobodného barona Nádherného nám jej ukazují jako kavalíra a světáka, který měl bezpochyby značnou slabost pro ženské pohlaví. Miloval koně a rychlou jízdu, k nevoli čeledínů však zvířata nešetřil. Skutečně husarský kousek se „starému baronovi“, jak se mu později říkalo, podařil, když se s jedním přítelem vsadil, že bude v Praze na koni dřív než on vlakem. Sázku vyhrál, uhnaný kůň ale nepřežil a byl s pietou pohřben v zámeckém parku.
Soutěž mezi koněm a vlakem, kterou kůň vyhraje, avšak nepřežije, by mohla posloužit jako obraz zápasu mezi tradicí a pokrokem, který s sebou přinesla industrializace. Sidoniini rodiče však na rozdíl od svých dětí v pozdějších letech náznaky nadcházející krize nevnímali.
Pro ně monarchie ještě neměla vady. A Karel Nádherný žil svůj život venkovského šlechtice bez pochybností a rád, až požitkářsky a s určitým sklonem k velikášství. Otázky po smyslu života nebyly jeho věcí. Přestavbu zámku podle plánů architekta Josefa Mockera by z výnosu svých statků a bez využití majetku své ženy nebyl býval schopen financovat. Od ní s velkou pravděpodobností pocházely i cenné papíry, akcie a výherní losy, které rodina vlastnila.
Před první světovou válkou, pokud se nežilo příliš rozhazovačně, se přesto dalo z výnosu zemědělství a rybníkářství dobře vyjít. To dokládá i rodinný adresář obsahující vybrané vídeňské a pražské dodavatele od knihkupectví po obchody s módními doplňky nejlepší jakosti a umělými květinami.
City po anglicku Jak bývalo tenkrát v lepších kruzích zvykem, k stavovsky přiměřené výchově dětí se přijímaly vychovatelky. V té době byly nejvíce v kurzu Angličanky, a tak i Nádherných do domu přijali jako vychovatelku Irku Mary Cooneyovou, jíž děti říkaly May-May. Přišla krátce před Janovým narozením a zůstala až do své smrti. Pro děti se záhy stala důvěrnicí a zároveň autoritou.
Svou May-May měly rády, ale ne kvůli ní samé. Náležela prostě k inventáři jako vše, co patřilo k jejich životu. Jak se cítí ona sama, nezajímalo nikoho. Třebaže May-May strávila s rodinou celý život, Sidonii později doprovázela na cestách a její slovo mělo u dětí váhu. Nevíme o ní mnoho a její tvář zůstává jakoby bez výrazu.
Ani v Sidoniiných nejranějších vzpomínkách není May-May zmíněna, jako by se její osobnost zcela rozplynula v úloze vychovatelky.
Její dopisy dětem jsou korektní, vlídné, avšak bez větší vřelosti a osobitosti.
A vychovatelkou zůstává i tehdy, když na Janovy dotazy mu do jeho památníku „Vyznání přátel a známých“ vpisuje odpovědi. „Být skutečným gentlemanem jako tvůj otec“ je pro ni ideální představa muže a jako svá oblíbená jídla uvádí roastbeef a plumpudding, jak se na anglickou vychovatelku sluší. A bere-li ji Sidonie ráda s sebou na cesty, pak proto, jak píše v jednom dopise Rilkemu, že May-May vůbec neprojevuje vlastní vůli, ve všem vyhoví a nikdy nepřekáží.
May-May bezpochyby kladla veliký důraz na stavovskou výchovu podle anglického vzoru, to znamená neprojevovat city, potlačovat spontánní reakce, v každé situaci se chovat korektně, zkrátka: stoprocentně se ovládat. Tím byly ovšem zároveň blokovány hlubší zdroje emocí a empatie. Když Sidonie Nádherná později v deníku zmiňuje, že nemá přístup k vnitřním zdrojům své osobnosti a nedokáže překonat zábrany ve svém nitru, což by například pro literární tvorbu bylo nezbytné, souvisí to možná právě s tímto výchovným vlivem May-May, k němuž se samozřejmě přidružily i osobní dispozice a stavovské vědomí. Dohromady tvořily to, co můžeme označit za „konvenční“ složky Sidoniiny osobnosti.
May-May mluvila s dětmi anglicky a angličtina byla také jazykem vzájemného styku dětí. S rodiči mluvily německy. Česky, takzvanou „kuchyňskou češtinu“ jednoduchých každodenních výrazů, se naučily od personálu a jejich čeština nikdy neztratila cizí přízvuk.
Svět sám pro sebe Přestože zámek stál uprostřed obce, byl světem sám pro sebe a ves svým způsobem také. Zeď obklopující park toho byla viditelnou známkou. A protože příjezdová cesta do zámku vedla parkem, vesničané vnímali ze života v zámku jen velmi málo.
Pouze jednou do roka, o Božím těle, se zámecké brány otevřely, v parku byly rozmístěny oltáře vyzdobené květinami, cesty se vysypaly žlutým pískem či vystlaly slaměnými rohožemi a parkem pak procházelo procesí až před zámek, kde se konala mše svatá. Na tuto slavnost se těšili všichni ve vsi i v zámku. Během roku se zámek a obec setkávaly ještě při dvou dalších slavnostních příležitostech: v květnu se v zámecké kapli denně konala večerní mše, takzvaná „májová“, a v předvečer Božího hodu velikonočního, o Vzkříšení, byly ve všech oknech zámku zapáleny svíce.
Zda to byla tradice již před příchodem Nádherných, anebo zda tento zvyk zavedla baronka Amélie, není známo. Zcela to však odpovídalo jejímu hlubokému náboženskému založení a dobročinnosti, k níž ji vedli již v rodičovském domě. I v Janovicích se starala o vánoční nadílku pro chudé vesnické děti podle seznamu dodaného ze školy a často dávala dary kostelu.
Rovněž Karel Nádherný se podílel na životě obce. Když v ní byl roku 1886 založen spolek dobrovolných hasičů, zvolili ho jeho čestným předsedou; funkci pak postupně přebírali všichni členové rodiny.
Bylo-li procesí o Božím těle vrcholem jara, na podzim se největší společenskou událostí stával hon. Při této příležitosti se na zámku scházeli příbuzní a známí z blízkého i vzdáleného okolí. Na zakončení namáhavého dne plného vzrušení se po halali konala ve vyzdobených místnostech a loveckém salonu v prvním poschodí hostina. Malá Sidonie z horního patra schodiště fascinovaně pozorovala hosty ve slavnostních úborech, toalety dam a fraky pánů, i to patřilo k jejím raným vzpomínkám. Stejně jako oba bratři také ona milovala hony a směla se jich už jako mladistvá zúčastnit.
Nezkalené dětství tří sourozenců skončilo nečekaně rychle. 21. března 1895 slavil Jan své jedenácté narozeniny a pět dní nato zemřel Karel Ludvík na zápal plic ve věku pouhých 46 let. „Starý baron umřel na paralýzu,“ vyprávělo se ve vsi. Pro to ovšem neexistuje žádný doklad.
***
Text byl redakčně krácen, titulek a mezititulky LN. Další ukázku z knihy naleznete v Lidových novinách zítra.
May-May mluvila s dětmi anglicky a angličtina byla také jazykem vzájemného styku dětí. S rodiči mluvily německy, s personálem česky.
