LN Knihy indických autorů píšících anglicky v poslední době zažívají konjunkturu. Čím je román Indry Sinhy výjimečný?
Zvířetovi lidé nejsou postkoloniální román ve stylu napodobitelů Rushdieho, v němž by se autor vyrovnával s koloniálním dědictvím, životem přistěhovalců či střetem kultur. Není to další nudná kniha o Indii, s touto linií literatury autora spojuje pouze jeho původ. Obyvatelé fiktivního Khaufpuru mají konkrétnější, nedávnější a palčivější problémy. Sinha si vybral „vysoké“ téma tragédie, která měla až apokalyptické rozměry, ale spojil je s „nízkým“ vypravěčem, dítětem z ulice, které chodí po čtyřech.
LN Do jaké míry se ve Zvířetových lidech autor drží věrného popisu katastrofy chemičky v Bhópálu v roce 1984?
Autor se osobně podílel na zajišťování humanitární pomoci a v knize zpracovává přesná fakta – počty mrtvých, okamžité i dlouhodobé důsledky pro životní prostředí, zdraví lidí, korupci na vládní úrovni i v místní správě, postoj viníků havárie... Nenapsal však dokument o Bhópálu, ale působivý příběh Zvířete a jeho blízkých, zasazený do fiktivního města, které se ani po více než dvaceti letech nevyrovnalo s následky katastrofy.
LNV závěrečné poznámce se zmiňujete o určitých obtížích při překladu – o co přesně šlo?
Román je stylizovaný jako proud vyprávění: Zvíře namlouvá své vzpomínky na kazety, přeskakuje z jedné časové roviny do druhé. V originále se vyskytovala řada foneticky přepsaných francouzských výrazů, zkomolená angličtina, množství veršů, citací i hrdinových idiosynkrazií. Navíc bylo třeba udržet v celém textu hovorový tón, aby projev vypravěče působil přirozeně a zároveň mu umožnil vyjádřit složitější myšlenky.
