Má Praha usilovat o příměří s Hamásem, nebo o to, aby bylo ve Svaté zemi bezpečno?
Příměří. To slovo teď působí jako zaklínadlo, jako kouzelná hůlka, jež má vyřešit konflikt mezi Izraelem a Hnutím islámského odporu (Hamásem). Nás to zajímá velice, neboť právě tímto úkolem začíná Praha své předsednictví EU. A musí nás to zajímat ještě více, uvědomíme-li si, že právě zde Praha tak trochu fouká proti unijnímu větru.
Bruselský kánon zní zhruba tak, že „obě strany konfliktu“ je třeba přivést k rozumu a jednacímu stolu, jako by šlo o rovnoprávné partnery, jako bychom snad my Evropané právě tak jednali s táliby napadajícími naše jednotky v Afghánistánu. V krystalické podobě to po náletech na Gazu zaznělo i v českém tisku: „Je to zase jedno kolo násilí, které se roztáčí takřka samo od sebe.“ To jako že rakety i minomety se do Gazy dostávaly samy od sebe a právě tak se i odpalovaly?
Karel Schwarzenberg to ale nahlíží jinou optikou než ve stylu jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. V rozhovoru pro MF Dnes to řekl zcela jednoznačně: Tím, že i v době příměří Hamás odpaloval rakety na Izrael, se znemožnil jako politický partner a vědomě zahodil klíč k řešení problému. „Dopřávám si luxusu – říkat pravdu,“ pokračoval český ministr zahraničí. „Kam jsme se to dostali, že k vyslovení prosté pravdy je potřeba odvahy?“ Příměří rakety nezničí Ano, právě to nás bude zajímat ze všeho nejvíc: Nakolik uspěje české motto „pravda vítězí“? Bez ohledu na to, co ten či onen evropský politik na Blízkém východě prohlásí, je třeba vyjasnit výchozí pozici. Příměří může být de facto prázdné slovo, pod kterým si leckdo představí leccos.
Má snad jít o prostý návrat před prosinec, do oněch šesti měsíců, kdy Hamás své vlastní příměří dodržoval?
Pak se podívejme na statistiku. Během tohoto světem velebeného příměří bylo z Gazy na Izrael vypáleno 361 raket a 177 minometných granátů.
A co se týče těch raket, už to zdaleka nejsou jen podomácku v garáži „spíchnuté“ kásámy s doletem těsně nad 10 kilometrů.
Hamás začal odpalovat i střely Grad, známé jako „kaťuše“ – íránské provenience a do Gazy pašované tunely pod hranicí s Egyptem. Ty dostřelí přes 40 kilometrů a zasahují už velká izraelská města ve vnitrozemí. Zásoby tisíců kásámů a desítek gradů žádné deklaratorní příměří nezničí.
Problémem nynějších bojů není lhůta příměří, ale to, jak nastolit podmínky pro alespoň jakž takž fungující bezpečnost v regionu. Jak kontrolovat neřiditelný, ale Gazu ovládající Hamás? Tento chleba bude lámat i české předsednictví. Na jedné straně je tu Topolánkův „patron“ Sarkozy se svou už příslovečnou netrpělivostí, která mu velí dosáhnout úspěchu – rozuměj deklarace o příměří – stůj co stůj. Na straně druhé stojí Praha se svou letitou zkušeností s partnery, jejichž podpisy či deklarace mají pouze cenu papíru.
Má-li se prosadit příměří hodné toho jména, nesmí se soustředit jen na termín. Musí obsahovat skutečně verifikovatelné body: Jak kontrolovat známé i dosud neznámé tunely do Gazy? Jak utěsnit hranici s Egyptem pro dodávky íránské výzbroje? Tuhle pravdu je třeba servírovat při každém jednání, ať už v Praze, Bruselu, Jeruzalémě, Ramalláhu či v Gaze.
Z teroristů „vojáci“ Význam slova příměří se posunuje tak, jak se posunuje vývoj na frontě války s terorem. Už dobré tři roky (odhlédneme-li od Iráku a Afghánistánu) řídnou sebevražedné atentáty ve prospěch akcí vojenského rázu, což znamená, že bychom měli opustit navyklé stereotypy.
Jak dokládá izraelský politolog David Altman, éra klasického zpolitizovaného terorismu skončila před třiceti lety. Když delegace Arafatovy Organizace pro osvobození Palestiny navštívila Vietnam, čerstvě ověnčený gloriolou vítěze nad Amerikou, zeptala se generála Giapa, kdy oni zvítězí nad Izraelem. „Nikdy,“ zněla odpověď velitele vietnamské armády. – „Proč?“ – „Protože vám schází odhodlání.“ Někteří odborníci to považují za zlom na cestě k islamistickému terorismu, kdy na místo levicových partyzánů nastoupili fanatici vychovaní v úctě k sebeobětování na cestě džihádu.
Teď jsme svědky dalšího posunu. Sebevražedné atentátníky vytěsňuje vojenské pojetí s podporou Íránu. Bylo to patrné už v létě 2006 při válce Izraele s libanonským Hizballáhem. V listopadu to doložil útok na Bombaj, kdy deset samopalníků tři dny ovládalo sedmnáctimilionovou finanční metropoli Indie. A už dlouho to s raketami zkouší Hamás usazený za izraelskými humny.
Ten posun je promyšlený. Těžko najít Evropana, který by schvaloval sebevražedné atentáty proti mládeži na diskotéce. Ale najdeme hodně Evropanů, kteří chápou „vojenský“ způsob boje islamistů. Že Hamás odpaluje své rakety z obytných zón? Že tunely buduje jen pro svou ochranu, zatímco civilisté zůstávají vystaveni odvetě? Že je to úplný opak Izraele, který staví kryty právě pro své civilisty? To příliš Evropanů nezajímá. Uvidíme, jak se svou pravdou prorazí Karel Schwarzenberg – ve Svaté zemi, v Paříži i v Bruselu.
***
Jak kontrolovat známé i dosud neznámé tunely do Gazy? Jak utěsnit hranici s Egyptem pro dodávky íránské výzbroje? Tuhle pravdu je třeba servírovat při každém jednání.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN ; e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
