Základní kostru líčení tvoří někdy až hyperkritický přístup k historikovi Josefu Šustovi. Naopak s hlavním pramenem vlády Václava III., se Zbraslavskou kronikou, autor zachází účelovým způsobem. Na jedné straně odmítá celou řadu tvrzení Petra Žitavského, především ohledně neblahého vlivu šlechticů na mladého Václava (na základě diplomatického materiálu doložil, že král šlechtu masivně neobdarovával svými statky), na straně druhé však přijímá za bernou minci kronikářovy vývody, jež není možné diplomatickým materiálem potvrdit.
Více než polovinu knihy tvoří pouze obecné, na literatuře založené úvahy o českém státě přelomu 13. a 14. století a o uherských dějinách ve stejném období. Kapitoly, v nichž hraje hlavní úlohu mladý Václava III., jsou přeplněny dlouhými citáty ze středověkých kronik české provenience. Vskutku nového však v knize najdeme málo. Největší záhadu Václavova života, sňatek s Violou Těšínskou, se autor vyřešit nepokusil. Rovněž nejrozsáhlejší část práce, věnovaná Václavově olomoucké vraždě, je pojata tradicionalisticky, a proto je více než logické, že autor z vraždy viní část domácí šlechty. Novum představuje pouze tvrzení, že Konrád z Botenštejna byl skutečným vrahem. Avšak nemylme se, i ono novum je nadále pouhou hypotézou.
***
Václav III. (1289-1306)
Karel Maráz Vydalo nakladatelství Veduta, České Budějovice 2007, 162 strany.