Výstup do čím dál větších výšek nebyl bez rizika. Přesvědčili se o tom v roce 1862 Henry Coxwell a James Glaisher. Vystoupali do ohromující výšky 9100 metrů, ale bez dýchacích přístrojů téměř zahynuli.
Ještě horší konec měl let balonu Zénic. V dubnu 1875 do jeho koše usedl známý vědec a vzduchoplavec Gaston Tissandier spolu s Josephem Croce-Spinellim a Théodorem Sivelem. Jejich horkovzdušný balon byl schopen vystoupat až do výšky 8600 m. Nedostatek kyslíku si však vybral svou daň. Sivel a Croce-Spinelli se zadusili. Tissandier také ztratil vědomí, ale poté, co balon klesl, se probral. Přišel však o sluch a po zbytek života bojoval se zdravotními potížemi.
Na létání však nezanevřel. Jako první sestrojil vzducholoď s elektrickým motorem.
