Robert Rác, sekretář velmistra řádu německých rytířů pro Čechy, Moravu a Slezsko, však pro LN uvedl, že Žižka bojoval v barvách řádu. „Čeští šlechtici v bitvě u Grunwaldu stáli na straně řádu. Stejně jako Jan Žižka, který byl v té době nájemním žoldnéřem řádu německých rytířů.“ Navíc dodává: „Existují o tom v našich i polských archivech písemné dokumenty.“Čeští historici to ale zpochybňují. „Pokud tam Žižka byl, což s určitostí nevíme, tak bojoval na polské straně,“ říká historik Martin Nodl. V bitvě ale i podle něj bojovali Češi jak na straně řádu, tak polského krále. „Poláci verbovali zejména na Moravě, němečtí rytíři především v Čechách,“ podporuje však zároveň teorii o Žižkovi na straně německých rytířů. „V bitvě u Grunwaldu bojovali čeští a moravští žoldnéři v hojném počtu na obou stranách,“ uvádí také historik František Šmahel.
Pokračování na straně 6
Žižka bojoval na naší straně, tvrdí šéf řádu
Dokončení ze strany 1
Šmahel, podobně jako jiní čeští a polští historici uvádí, že o bitvě nejsou příliš přesné informace. „Přesné počty českých žoldnéřů neznáme, právě tak nelze spolehlivě posoudit, na které straně jich bojovalo více. Asi však šlo o několik set nájemných válečníků z profese,“ uvádí. Podle jeho názoru ještě neměli Češi problém na straně německých rytířů bojovat, protože rodící se husitství „hledalo v té době teprve svůj program“. Takže ani Žižka by neměl problém bojovat na straně řádových vojsk. Řád německých rytířů, který byl hospodářsky velice úspěšný, navíc platil v době bitvy žoldnéřům mnohem lépe než polský král.
Ani ti Češi, kteří bojovali na straně Poláků, si v bitvě moc dobrou pověst nevysloužili. „Část Čechů se u Grunwaldu pokusila dezertovat z polských řad v momentě, když se litevsko-ruské oddíly daly na útěk a vypadalo to, že vítězství bude na straně křižáků,“ uvádí v popisu bitvy největší polský deník Gazeta Wyborcza.
Podle autora článku je prakticky nemožné určit, zda padesátiletý Žižka v bitvě vůbec byl. „Na straně polského krále byly tři až čtyři tisíce českých a moravských žoldnéřů, ale pouze u šedesáti z nich známe jména a příjmení,“ tvrdí autor článku, který čerpal z polských historických prací o bitvě.
I v nejzásadnějším, podle historiků však nepříliš věrohodném pramenu k bitvě, Dluhošově kronice, se Žižka zmiňuje až při obléhání jednoho řádového hradu, několik dní po bitvě.
