Žižka s palcátem? Tou scénou prosluli Černí baroni: „Dajte mu do ruky aspoň ľahký guľomet,“ říká v archetypálním podání major Terazky. Josef Škvorecký vzpomíná, jak notové pultíky ve tvaru husitských pavéz měly za Gottwalda spasit jazzovou kapelu před rozpuštěním. Ale Žižka jako symbol antikomunismu? S tím přišlo až sdružení Dekomunizace. Slepý vojevůdce posloužil za 584 let od své smrti leckomu.
Žižka, spojenec Poláků proti Němcům, Žižka, muž, před kterým se třásla Evropa, Žižka, osobnost, kterou i maršál Radecký motivoval své vojáky k boji za císaře pána proti Napoleonovi. To je pěkný žižkovský motiv třeba pro euroskeptiky.
Žižka, proponent husitské komuny, jurodivých chiliastů, kteří házeli své majetky do kádí, a jiným majetky kradli. Sezimovo ústí 21. února 1421 spatřilo, jak husité „začali budovat první evropskou komunu bratří v rovnosti“. To je neméně pěkný žižkovský motiv pro anarchisty, komunisty a vůbec radikály všeho druhu.
Žižka byl nesporně velikánem, ale zůstává též symbolem rozdělení národa, před nímž blednou i bratři Mašínové. Ti, na rozdíl od něj, nemají sochu v Přibyslavi, městě, jež Žižka dobyl, vypálil a jehož obyvatele nechal upálit. Čacký to bojovník proti totalitě.
Čtěte „Žižka nesl triko...“ na str. 4
