Kdysi všudypřítomný a posléze takřka neviditelný Cyril Svoboda se vrátil do čela KDU-ČSL. Vrátil se se vším všudy, tedy i se svým podivným soudním sporem o dům jeho bývalé klientky, která ho odkázala jednou jemu a jindy České katolické charitě.
Dokud ještě existovala nadějná Čtyřkoalice a novináři měli sníženou vůli podrobovat její lídry nepříjemným otázkám, vystačil si Svoboda každou chvíli s nějakou nelogickou nebo matoucí odpovědí. Doba se ale změnila. Dnes už skoro nikdo nevidí v lidovcích příslib lepších zítřků, staronový předseda jen umocňuje pocit, že v jejich případě už je po sezoně.
Strana oscilující kolem pětiprocentní sněmovní laťky může na takové nesrozumitelnosti, jakou je údajně neosobní zájem předsedy o lukrativní činžák, těžce doplatit. Pokud to tedy Svoboda se svou partají myslí vážně, neměl by váhat a spor s charitou skončit dřív, než bude hodně pozdě.
Žije ještě ve vedení lidové strany víra ve vlastní budoucnost?
Svoboda včera samozřejmě tvrdil, že ano. Ale lépe to poznáme z jeho ochoty přinést straně jednu spíš jen fiktivní oběť.
