* LN Při řešení ekonomické krize ve světě a již i v Česku se zdá, že hlavní otázka nezní, jak postupovat, ale spíše kolik do ekonomik investovat. Je podle vás vůbec možné „koupit“ si ekonomický růst?
Ekonomové vždy musí rozlišovat mezi krátkým a dlouhým obdobím. V našich dnešních podmínkách se nedá koupit růst, nýbrž -v krátkém období - změkčení hospodářského propadu, a je to vždy za cenu odložení problémů do budoucna. Zda je, či není účelné podporovat domácí poptávku k překonání dopadů krize, je ale trochu jiná otázka i odpověď.
* LN Ano. Zatímco protikrizový balíček vlády a Národní ekonomické rady vlády (NERV) se zaměřil převážně na povzbuzení firem, tedy nabídkovou stranu ekonomiky, opatření prosazovaná opozicí míří na podporu poptávky. Není podpora domácí poptávky v tak exportně orientované ekonomice, jakou je ta česká, krokem špatným směrem?
Především musíme debatu o protikrizových opatřeních odpolitizovat i odideologizovat a prostě hledat efektivní hospodářskou politiku. Nemám nic proti fiskálním a monetárním stimulům v situaci, kdy ekonomika je v depresi a globálně hrozí téměř deflace. Je ale nutné zkoumat efektivnost v konkrétních podmínkách. Například v poslední generaci Američanů je sklon k utrácení téměř geneticky zakódován. Proto fiskální stimul může skutečně zabrat.
* LN V Česku je ale situace jiná...
Ano. U nás lidé i pod vlivem mediálních zpráv o krizi příliš spotřebu nebudou zvyšovat ani po fiskálním stimulu. Právě to mě vede k určité rezervovanosti vůči efektivnosti fiskální politiky. A pak je tu ještě jeden velice silný argument. Jako malá otevřená ekonomika je náš hospodářský růst výrazně tažen exportem. Dokud se poptávka po našich vývozech výrazně neoživí, stimuly k domácí spotřebě nebudou příliš účinné. To je však mimo dosah naší hospodářské politiky. Dalším specifikem Česka je i to, že se nepotýkáme pouze s přímým dopadem krize na naši ekonomiku, ale jsme chápáni jako součást zemí střední a východní Evropy, z nichž některé mají problémy s financováním svých dluhů. Důvěra v jejich měnu klesá. Pokles důvěry je však něco jako nákaza a hrozí její rozšíření i k nám.
* LN Sám jste představitelem renomované mezinárodní investiční společnosti Goldman Sachs. Proč podle vás renomované mezinárodní finanční instituce i média směšují země v tomto regionu?
To je i pro mě obtížná otázka. I já se často přu s našimi analytiky. Výzkumné práce bank a finančních institucí jsou určené převážně pro investory a to vede spíše ke konzervativním předpovědím. Žádný klient vás nebude kritizovat, když bude situace nakonec o něco lepší. Proč spustila takovou kampaň média, je složitější. Všichni vlivní komentátoři žijí v přesvědčení, že mají nadhled a jsou schopni předpovídat krize, a mají pocit, že v uplynulých dvou letech selhali. Je pro ně snazší předpovědět nebezpečí v celém regionu než podrobněji rozlišovat mezi jednotlivými zeměmi. Naše ekonomika před časem skutečně utrpěla tím, že jsme byli házeni do stejného pytle s okolními zeměmi, které jsou na tom ekonomicky o dost hůře. Na druhou stranu k částečnému ospravedlnění mohu uvést, že deset let staré zkušenosti z jihovýchodní Asie ukazují, že vlna nedůvěry se může ze „špatných“ ekonomik přesouvat i do zemí, které se na počátku krize zdály poměrně stabilní.
* LN Do jaké míry jsou opodstatněné obavy z prohlubování ekonomické krize v Česku?
Rozlišujme dvě věci. Měnovou krizi, která je provázena neschopností země splácet i krátkodobé závazky a kde je nutná mezinárodní pomoc z prostředků mezinárodních institucí. To hrozí například v Lotyšsku či Maďarsku. Toto riziko je pro Českou republiku velmi, velmi malé...
* LN Ale nemůže se rychle zvýšit například kolapsem okolních států v regionu?
Spouštěcím mechanismem může být Ukrajina, což je velká ekonomika, politicky hodně nestabilní. Ale i kdyby taková ekonomická „tsunami“ nastala, což je ten nejkatastrofičtější výhled, Česko by bylo až poslední na řadě. A i tehdy bychom dovedli přijmout opatření, abychom tuto krizi přečkali.
* LN Jaký je ten méně katastrofický, ale stále pesimistický scénář?
Ještě hlubší pokles růstu než minus tři procenta. Jsem pesimistický vůči zprávám o oživení amerického trhu a následně eurozóny. Analytici mluví o „záchvěvu mrtvé kočky (dead cat bounce)“. Při pohledu na data mám pocit, že jde jen o krátkodobé zlepšení a že je před námi těžký rok 2009 i první polovina roku 2010. Poptávka po našich exportech bude dále nízká a ani německé šrotovné tuto situaci zásadně nevylepší. Nejdůležitější jsou však banky. V České republice jsou relativně zdravé, situace jejich mateřských institucích je ale méně příznivá, vzhledem k jejich potížím v jiných zemích našeho regionu. Centrální banka nás ujišťuje, že ani v případě kolapsu některé z mateřských bank nelze odčerpat prostředky z dceřiných institucí u nás přes daný regulační limit. Pokud však bude podíl špatných úvěrů v některé z velkých bank, majících dcery u nás, větší, než se dosud zdálo - a vše to naznačuje -, pak očekávám další přitvrzení úvěrových podmínek i v našich zdravých bankách a rozšíření platební neschopnosti mezi malými, ale možná i středními podniky. Tento ještě pesimističtější scénář nastat nemusí, ale vyloučit ho - při souběhu negativních okolností - nemůžeme.
* LN Zmiňujete menší dostupnost úvěrů... Není hrozbou pro financování firem paradoxně i stát tím, že svými dluhopisy fakticky vytlačuje firemní dluhopisy?
Je to tak.
* LN Co by měla nová vláda udělat pro to, aby krizi v Česku neprohlubovala, nýbrž její dopady zmírňovala?
Vláda musí udělat vše pro to, aby udržela stabilitu ekonomiky a aby byla odolná i proti katastrofickým scénářům. Bude to vláda bez politického, a tedy omezeného, mandátu. Bude mít však jeden důležitý úkol - připravit rozpočet na rok 2010 a zde vydat jasný signál, že nepřipustí nadměrné výdaje. Od nadcházející vlády se také bude očekávat, že se vyjádří k otázce přijetí eura.
* LN Ano. Euro bývá často označováno jako téměř všelék na hospodářskou krizi. Vy sám přijetí eura podporujete?
Po léta jsem byl vůči rychlému přijetí eura skeptický. Nyní jsem názor změnil, protože rizika z rychlého přijetí eura jsou menší než rizika vyplývající z katastrofického scénáře, o kterém jsem mluvil. Tím neříkám, že by euro mělo být přijato okamžitě. Co nejrychleji bychom ale měli vyslat jasný signál, kdy chceme euro přijmout.
* LN Pojďme zpět k tomu, co by podle vás měly být hlavní ekonomické priority nadcházející vlády...
Kromě zmíněného rozpočtu a eura se vláda musí připravit na negativní scénář hospodářského vývoje a adekvátně připravit sociální politiku. I když jsem vždy podporoval plošnou sociální politiku, v případě dnešní krize musíme být připraveni na cílené kroky v nejvíce zasažených regionech. Jaký prostor bude tato vláda mít pro aktivní hospodářskou politiku, nevím. Jsou zde však opatření, která doporučil NERV, a přijatá odcházející vládou. Pravda, jsou směrována převážně na nabídkovou stranu, na snížení nákladů zaměstnanosti, zvýšení pružnosti trhů a další.
* LN Zmínil jste NERV. Jaký bude jeho další osud?
Doposud NERV fungoval jako konzultační skupina vlády Mirka Topolánka a nevím, zda bude pokračovat dál, či nikoliv.
* LN Netrápí vás, že vlivem politické situace došlo ke smíšení opatření vládních - podporovaných členy NERV - a opozičních z dílny ČSSD? Vláda svými opatřeními částečně podvázala rozpočtové příjmy, naopak opatření ČSSD zvýší výdaje a zesílí tak nebezpečí na nekontrolovaný růst deficitu? Navíc odpovědnost si budou obě strany přehazovat jedna na druhou...
Říkáte to za mě... (smích) Nicméně, dělejme takovou hospodářskou politiku, která bude efektivní, a zbavme se nálepek „pravicový“ a „levicový“. Příkladem je právě stimulace poptávky - přestože se obávám, že její efektivnost bude nízká a může vést k zadlužení, tak například vyšší „porodné“ jako podpora mladým rodinám v dnešní situaci je jistě možným krokem. Je ale na vládě a ministerstvech, aby všechna opatření kompromisního balíčku propočetla a posoudila jejich efektivnost. To nemohou dělat ani stranické sekretariáty, ani 10 soukromníků z NERV.
* LN Je ale podle vás reálné boj proti krizi odpolitizovat?
To je požadavek platný nejen u nás, ale na celém světě. Pro Obamovu administrativu, čínské komunisty, naši opozici i vládu platí, že musí zapomenout na politické nálepky a hledat efektivní řešení nejen z krátkodobého hlediska, ale hlavně z hlediska středněa dlouhodobého. Hospodářská a sociální politika by neměla být populistická, ale efektivní a zacílená tam, kde je státní pomoc nejvíce potřeba.
* LN Jenže pozorování dosavadního postupu světových vlád spíše naznačuje, že se politici snaží využívat fiskální stimulace jako léku na hospodářskou krizi. Mirek Topolánek dokonce neváhal nazvat americký výdajový plán „cestou do pekel“. Nejsou dosavadní snahy politiků „ufinancovat“ krizi právě tou cestou do pekel?
Zkusme více „věřit kapitalismu“, byť to není dnes lehké, a tomu, jak se trhy právě teď přizpůsobí. Mirek Topolánek svým výrokem odrazil obavy evropských politiků, i když nezvolil nejlepší místo, čas a slova. Jakkoliv je prezident Obama charizmatický a sympatický, jako kdyby americké společnosti říkal: „My vám dáme fiskální injekce, vy si trošku utáhnete opasky, ale jinak můžete pokračovat ve svém životním stylu.“ Bojím se, že je to špatná zpráva, která se z Ameriky rozšíří po všech vyspělých zemích. Pokud se někde má zvyšovat spotřeba, tak ne v zemích, které spotřebovávaly na dluh a měly nízkou míru úspor. Ty si musí ty opasky zatraceně přitáhnout a začít spořit. Pokud se má někde zvyšovat spotřeba, tak je to v těch zemích, které až doposud generovaly přebytky a současně tam míra úspor byla vysoká. Tedy hlavně v rozvojových zemích.
* LN Lze ale takové řešení prodat lidem, kteří si na určitý standard zvykli jako na samozřejmost?
V daném okamžiku nejsem politik. Mluvím o tom, protože to tak cítím.
* LN Na začátku rozhovoru jste zmínil, že je nutné boj s ekonomickou krizí odpolitizovat, odnálepkovat. Nyní se určitou „nálepkou“ protikrizových opatření stává boj o šrotovné. Není to nešťastné?
Žijeme ve světě médií a obrazů. Obrazem boje s krizí u nás se šrotovné vskutku trochu stalo. Pro automobilový průmysl to funguje, lidé odstavují stará auta a kupují nová. Naše ekonomika je sice na automobilový průmysl silně orientovaná, ale ne zas tak zásadně. Šrotovné vůbec neřeší situaci ostatních podniků. Jsou tu ale obecnější problémy. Šrotovné ovlivní myšlení lidí, když vytváří pocit, že se zase tak moc neděje, když si mohou koupit nové auto. Ale i u nás si musíme spotřebu přehodnotit. Už proto, že jsme si nežili vůbec špatně. Vím, že existuje mnoho rodin, které žijí na hraně. Ale i nízkopříjmové skupiny létaly jednou ročně do Řecka na dovolenou. Mají nezanedbatelnou spotřebu tabáku a alkoholu. Počet automobilů na hlavu či rozšíření mobilů je vzhledem k ekonomické úrovni země poměrně vysoké. Všichni jsme se za poslední roky ve spotřebě posunuli výrazně kupředu, ale v naší zemi je současně mnoho zanedbaných oblastí, ať je to stav železnice nebo infrastruktura vesnic a menších měst. Tato krize by měla i u nás vést k přehodnocení priorit ve spotřebě. Šrotovné je v tomto směru špatný signál.
***
Vím, že existuje mnoho rodin, které žijí na hraně. Ale i nízkopříjmové skupiny létaly jednou ročně do Řecka na dovolenou
