CANNES Porota vedená hercem a režisérem Seanem Pennem rozhodla, že Zlatá palma zůstane letos ve Francii. Laurentu Cantetovi předal trofej Robert De Niro. Snímek ze školního prostředí se promítal až poslední den festivalu, svým způsobem se opakovala situace z loňska, kdy se vítězný rumunský snímek promítal hned první den, a řada novinářů ho proto neviděla. Letos ovšem mohl vyhrát prakticky kdokoli, pole soutěžních filmů bylo do značné míry vyrovnané. Filmy belgických bratrů Dardenneových, Italů Paola Sorentina a Mattea Garroneho nebo Turka Nuri Bilge Ceylana patřily mezi kandidáty na některou z cen. Překvapením může být oceněním Benicia Del Tora za roli Che Guevary - podává sice strhující výkon, ale známí herci nepatří mezi ty, kteří si odvážejí trofeje z velkých festivalů.
Bez ceny zůstalo ale několik znamenitých filmů, především originální snímek Waltz with Bashir (Valčík s Bašírem), pozoruhodný například tím, že téma izraelské invaze do Libanonu zpracoval Izraelec Ari Folman, a navíc zvolil animovanou formu tradičního komiksu.
Steven Soderbergh s čtyřapůlhodinovým eposem Che. Režisér se pokoušel o pokud možno autentický záznam událostí bez ambicí interpretovat historii, přesto z filmu nepřehlédnutelně trčí jeho značné sympatie vůči problematické osobnosti Ernesta Che Guevary. Che se zařadil mezi filmy, na něž se velmi lišil názor od pozitivních reakcí až po naprosté zatracení. A takových filmů byla letos v Cannes většina.
Například titul Clinta Eastwooda The Exchange (Záměna) - pro jedny obyčejný hollywoodský produkt, pro jiné solidně natočený film se silným tématem. To další Američan a jediný debutant ve festivalové soutěži, Charlie Kaufman, nabídl spolu se svým snímkem Synecdoche, New York cokoli, jen ne nic konvenčního. Tenhle chrlič originálních scénářů, které zatím nabízel jiným tvůrcům, opět potvrdil, že jeho fantazie nezná mezí.
Do programu se výrazně zapsali reprezentanti latinskoamerické kinematografie, ačkoli zdaleka ne všechno se jim vydařilo. Vedle působivého příběhu čtyř synů svobodné matky Linha De Passe brazilské autorské dvojice Walter Selles a Daniela Thomasová jsme museli přežít i naprosto nesrozumitelnou a do sebe zahleděnou pseudointelektuálštinu Argentinky Lucrecie Martelové La Mujer sin cabeza (Bezhlavá žena). Naopak solidní byla Leonera jejího krajana Pabla Trapera o ženách, které ve vězení vychovávají své děti.
Dařilo se Italům, vedle zajímavého pohledu na mafii ve filmu Gomorra (režie Mateo Garrone) měla úspěch především skvělá politická satira Paola Sorrentina Il Divo o „nesmrtelném“ politikovi Giuliu Anndreottim. Oba italské snímky, tituly Leonera, Linha De Passe, Waltz with Bashir nebo Le silence de Lorna (Lornino mlčení) spolehlivých bratrů Dardenneových by rádi uvedli organizátoři karlovarské přehlídky. Do distribuce byl před začátkem festivalu zatím zakoupený pouze snímek Che.
***
Mezinárodní filmový
festival v Cannes
Zlatá palma
Entre les murs (Třída)
režie Laurent Cantet
Velká cena
Gomorra
režie Matteo Garrone
Nejlepší scénář
Jean-Pierre
a Luc Dardenneové
za film Le silence de Lorna
(Lornino mlčení)
Nejlepší režie
Nuri Bilge Ceylan
za film Üc maymun (Tři opice)
Nejlepší herec
Benicio Del Toro
za hlavní roli ve filmu Che
Nejlepší herečka
Sandra Corveloni
ve filmu Linha De Passe
Cena poroty
Paolo Sorrentino
za film Il Divo
O autorovi| DARINA KŘIVÁNKOVÁ, (od zpravodajky LN na mezinárodním filmovém festivalu)
