ZLÍN Brazilci prý mají představu, že se v Evropě žije jako v jejich telenovelách. Tři studenti českého jazyka z brazilského města Bataypora v těchto dnech poznávají, jaký je starý kontinent ve skutečnosti. Vzali to od základů – jejich město založil Jan Antonín Baťa, takže „museli“ zajet i do Zlína.
Baťovo rodiště a s ním také kořeny svého města odhalovali tento týden v doprovodu své bývalé učitelky Anežky Santosové Veselé. „Českou republikou jsou nadšení,“ řekla Veselá, která ve městě Bataypora češtinu vyučovala v letech 2006 až 2008. Projekt, v rámci kterého studenti na měsíční pobyt do České republiky přicestovali, začala připravovat jako „motivaci a odměnu za to, že chodí do hodin a učí se“.
Cíl prohlídky Zlína byl jasný: poznat město se zaměřením na památky připomínající éru obuvnického rodu. V doprovodu hlavní zlínské architektky Dagmar Nové si prohlédli mrakodrap, který byl srdcem i mozkem někdejšího obuvnického impéria, ale i muzeum a zbytek města. „Je vidět, že se tito mladí lidé zajímají o kulturu, historii, kompletně o vše. Probuzení zájmu o češtinu je neuvěřitelné,“ ocenila primátorka Irena Ondrová po obědě se studenty češtiny.
Brazilské studenty uchvátila architektura a kachna k obědu „Zlín je moc zajímavý, zejména historií Jana Antonína Bati. Moc dobrý byl oběd – kachna,“ pochvalovala si osmadvacetiletá Fusie Fernandová, jež se češtině věnuje čtvrtým rokem. Nejmladší členkou výpravy je třináctiletá Marcela Trachtová, pravnučka jednoho ze stavitelů moravského Baťova kanálu Jindřicha Trachty. V roce 1953 při zakládání desetitisícové Bataypory patřil k nejbližším Baťovým spolupracovníkům – a stal se i starostou města. V brazilském městě stále žije několik rodin s českými jmény – a byť už česky mluví jen málokdo, například písničky tam stále kolují. Studenti ostatně i zanotováním písně Eště som sa neoženil potvrdili slova Veselé, že při výuce používala kromě českých filmů a knih zejména písničky.
V rámci projektu Prolínání světů – Brazilští krajané na českém skautském táboře strávili studenti v červenci tři týdny v přírodě. Z této zkušenosti však podle Veselé byli čeští i brazilští táborníci rozpačití. „Komunikační bariéra byla trochu větší, než s jakou se počítalo. Čekala jsem, že studenti budou česky mluvit o něco lépe, ale přijeli nepřipravení – to je takový laxní brazilský přístup,“ podotkla Veselá.
Trojice z města Bataypora, což v jazyce indiánského kmene znamená Baťova dobrá voda, zavítala i do Prahy. O památky se zajímal třetí účastník výpravy, sedmnáctiletý Leonildo. Ten se český jazyk učí dva roky, studuje v zámoří školu J. A. Bati a chce se stát architektem. „Na rozdíl od turistů, které po Praze běžně provázím, byl velmi zvídavý. Ptal se na úplné detaily a maličkosti,“ divila se Veselá, která se v Brazílii věnovala také práci s dětmi z chudých rodin.
Jako první česká učitelka se do Bataypory vypravila Markéta Pilátová, která o krajanech napsala knihu Žluté oči vedou domů.
J. A. Baťa založil či vybudoval po světě více než osmdesát obcí a měst. Bataypora je jedním z nich.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
