Zlo jménem Richard III.

Hrát zlosyna je zajímavější než se přetělesnit do vznešeného charakteru, a tak se v těchto rolích vždy objevovali velcí herci. Jedním z nejslavnějších a nejvíc sexy divadelních padouchů je Richard III., hrdina stejnojmenné Shakespearovy historické hry. Jiné historické hry se skoro nehrají, ale pro Richarda III. to neplatí a je vděčným podobenstvím politické zvůle. Chudák skutečný vévoda z Gloucestru nebyl takový padouch, jakého z něj Shakespeare udělal. A také nedal zavraždit nebohá malá princátka. Ale jak známo, dějiny píší vítězové a on to u Bosworthu prohrál na celé čáře. Aby zdůraznil hanebnost jeho charakteru, vybavil jej dramatik hrbem, pajdáním a chromou rukou, což prý nedostižně předvedl Laurence Olivier v londýnském New Theatre v roce 1944. Ověřit je to možné ve filmové verzi z roku 1955, kde se sir Olivier s černým mikádem plazí úlisně jako zosobněné zlo. Richard filmaře lákal od nepaměti, v roce 1995 jej Richard Loncraine přenesl do blíže neurčeného fašistického režimu, pohrál si s ním i Al Pacino. Na domácím jevišti byl zatím posledním Richardem Richard Krajčo, předtím Jan Potměšil. A také Donutil u Morávka v Globe na Výstavišti, který poté vyhořel. Kdo ví, jestli se takhle duch Shakespearem zneuctěného vévody nepomstil magistrátu.