Hlavně bez „malých, ale šikovných“ čertíků a „plastových“ draků.
Zdeněk Troška vstoupil do pohádkového světa velkoryse: výpravným a velmi dobře natočeným filmem O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987). Jeho další pokusy - Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí a zejména jejich pokračování (1994-2001) -už nesly citelné stopy kompromisů a snahy zalíbit se za každou cenu. Pitvořiví čertíci a Lucifeři v podání Zlatých slavíků sice přilákali do kin statisíce diváků, Troškovi ale vynesli pověst filmaře, který je ochoten jít vstříc divákovi až za hranici dobrého vkusu. Jeho nová pohádka Nejkrásnější hádanka podobné neduhy nevykazuje. Pokouší se jít cestou toho nejtradičnějšího vyprávění bez laciných cingrlátek, plyšových čertů a pouťových atrakcí. Troška čerpal ze dvou pohádek Jana Drdy: O Matějovi a Majdalence a Jak princezna hádala, až prohádala. Podařilo se mu dát dohromady pohádkový příběh, který ctí zákonitosti žánru, má zápletku i dramatický konflikt, životaschopné postavy, humor a sympaticky lidový jazyk.
Pacholek Matěj miluje Majdalenku, její bohatý otec mu ji ale nechce dát a pracovitého mladíka vyžene. Zatímco se Majdalenka souží a odráží nápadníky, Matěj dělá „kariéru“ u dvora. Jako jeden z mála si troufne na záludné hádanky princezny Rozmarýnky, o její ruku ale nestojí, má přece svou Majdalenku. Schopný chasník se stane trnem v oku těm, kteří to s královstvím nemyslí poctivě. Aby si zachránil krk, musí čelit intrikám a úskokům hofmistra, generála, dvorní dámy a loupežníka Madlafouse. Zlo je ale nakonec potrestáno a každý dostane, co si zaslouží: někdo výprask, jiný žalář, další princeznu a Matěj Majdalenku.
Jediné nadpřirozeno, jež si Zdeněk Troška do své pohádky vpustil, je zachráněný holoubek, který za odměnu umožní Matějovi a Majdalence porozumět řeči zvířat. Je to ovšem motiv, bez kterého by se pohádka docela dobře obešla. Na podobné nedůslednosti tu bohužel přeci jen tu a tam narazíme. Například těžko říci, kde se pacholek Matěj naučil tak dobře šermovat... Nad tím by se ale dalo přimhouřit oko.
Horší spíš je, že „hrany zla“ jsou v téhle pohádce natolik obroušené, až takřka nemají moc nikoho zranit. Chlácholivý tón takřka vytváří dojem, že vlastně o nic nejde, že stačí zadupat a loupežníci se rozutečou. Přitom si v příběhu Troška prostor pro napínavé scény vytvořil, ale snad záměrně je nevyužil. Nejde o to, že by měla téct krev, ale i ten nejmenší divák by měl mít pocit, že je hlavní hrdina v ohrožení a že musí dokázat něco skutečně hodně statečného, aby dobro nakonec zvítězilo. Tohle je hlavní slabina jinak docela obratně natočené a hezky oblečené pohádky s řadou fotogenických exteriérů - v lesích, na loukách, zříceninách a zámcích. Tam, kde se Troška trefil v obsazení, jsou dobří i herci - hlavně Jan Dolanský, který by asi nepřesvědčil coby vznešený princ, ale Matěj, co má za ušima, mu sedí výborně. Podobně trochu marnivá princezna Veronice Kubařové, poťouchlý král Ladislavu Potměšilovi, intrikánka Taťjaně Medvecké nebo šéf loupežníků Miroslavu Táborskému. Bohužel stále platí, že toho Zdeněk Troška příliš mnoho nevymáčkne z komparzu a z epizodních rolí.
Nejkrásnější hádanka sice není tak dobrá jako kdysi „Princezna Jasněnka“, a ještě o něco dál má k naprosté špičce žánru, nicméně je to poctivá pohádka, která má navzdory všem nedokonalostem své kouzlo, půvab, poetiku i humor.
Rozhovor s režisérem Zdeňkem Troškou čtěte na straně V
HODNOCENÍ LN ***** Nejkrásnější hádanka
ČR 2008 Scénář a režie: Zdeněk Troška Kamera: David Ployhar Hudba: Miloš Krkoška Hrají: Jan Dolanský, Ladislav Potměšil, Taťjana Medvecká, Miroslav Táborský a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 21. 2. 2008
