Rus But dokázal operovat v Afghánistánu s větším úspěchem než americká armáda
Příběh to je jako z amerického kriminálního filmu. Realita dokonale odpovídá hollywoodským scénářům: hlavní padouch celého příběhu je Rus, děj se odehrává hnedle v USA, hnedle v Rusku a vzápětí v exotických zemích, kde křoví dělají čarokrásné dívky a kulisy předměty oslňujícího bohatství. Tentokrát jde ale o stoprocentní realitu.
Podnikatel Viktor But svou činností dokázal propojit čtyři kontinenty – severo- i jihoamerický, asijský a evropský – tak, jak se to nepovedlo snad žádnému politikovi. Co všechno vyjde najevo, toho se bojí nejeden ministr, senátor, tajný agent a zřejmě i oba prezidenti, ruský a americký. Zatím bylo rozhodnuto, že But nakonec přece jen poputuje z Thajska, kde byl zadržen, do Ameriky, kde ho mají soudit. Zvrátit verdikt může už jen thajská vláda.
Sám hlavní hrdina je sympatický muž s apartním knírem, na první pohled lamač ženských srdcí a suverén. Sluší mu dokonce i thajský vězeňský mundúr sestávající z červeného trika a plandajících trenýrek. Jako by si byl jist, že se mu i v budoucnu bude vše dařit tak jako doposud – skvěle. Možná jen on ví, proč se stále usmívá.
Páteční rozhodnutí thajského soudu Buta nerozladilo. I když nic veselého to pro něj není – podle všeho bude vydán Američanům, kteří si na něj brousí zuby už řadu let. Přitom ještě nedávno se zdálo, že ho brzy čeká svoboda, v horším případě návrat v poutech, ale do vlasti. Tak moc chtěl do Ruska! Musel k tomu mít důvod. Rusko je k loajálním zločincům shovívavé. A takový je přesně But. O jeho dobrých stycích v ruské vládě i v Kremlu není pochyb. Zřejmě i proto ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že Moskva bude i nadále usilovat o vydání Buta. „Vyjadřujeme politování nad nesprávným, politickým rozhodnutím thajského soudu. Podle našich informací soud jednal pod tlakem ze zahraničí. To je smutné,“ prohlásil šéf ruské diplomacie.
Zdá se, že na tvrzení šéfa ruské diplomacie může být dost pravdy. But, podezřelý z organizace rozsáhlé sítě obchodující nelegálně se zbraněmi, z podílu na vraždách amerických občanů a ze spolupráce s teroristy, byl na žádost USA zatčen už v roce 2008 v Bangkoku. V roce 2009 thajský soud nevyhověl žádosti USA o jeho vydání. Američanům oznámili, že pokud neposkytnou další důkazy o Butově vině, bude propuštěn. Letos thajský soud své rozhodnutí zásadně změnil.
Zajímavé je, že těsně před posledním zasedáním odvolacího soudu se ve Washingtonu na americké ministerstvo zahraničí dostavil thajský velvyslanec v USA. Vyšlo najevo pouze to, že americká strana dala thajské důrazně najevo – „případ But“ je pro Ameriku prioritou. Vzápětí thajský soud prohlásil, že But patří Američanům. V USA ho čeká obvinění ze spiknutí, spolupráce s teroristy a také použití protiletadlové rakety. To bude stačit, aby si v nějaké americké věznici poseděl do konce života. Nebo také ne.
V dubnu a květnu došlo v Bangkoku ke střetům armády s opozicí požadující odvolání premiéra Apchisita Vedžadžíva. Američané v těžké chvíli vyslovili thajské vládě podporu. Před dvěma týdny Pentagon prodal Thajsku dva vojenské vrtulníky Black Hawk a munici za 150 milionů dolarů. Poté Washington nazval Thajsko „významným spojencem“. Naopak Moskvu Thajci obvinili z podpory pučistů. Nevydat USA v takové situaci člověka, o kterého tak stojí, by nebylo vůbec taktické.
Nejde o trest, ale o informace Jenže: Proč Američané Buta tolik chtějí? Nejde jim ani tak o trest jako o informace. But podle všeho dodával zbraně i řadě ozbrojených islámských skupin operujících v Afghánistánu. Přímé napojení na špičky Talibanu měl už od devadesátých let. „Butova síť zná Afghánistán lépe než kdokoliv jiný – jeho organizace má nejlepší mapy a obdivuhodnou strukturu informátorů a spolupracovníků,“ cituje Washington Post nejmenovaný vysoce postavený zdroj.
Kromě špiček Talibanu se ale s Butem stýkaly i jiné špičky. A to je možná ten hlavní důvod, proč Američané obchodníka s raketami potřebují mít pod kontrolou. Řadu let, nejméně od roku 2003, kdy byla zahájena americká invaze do Iráku, se But a jeho kumpáni včetně vysoce postavených amerických lobbistů účastnili rozsáhlého obchodování se zbraněmi za účasti Pentagonu. Tehdejší americký prezident Bush dokonce vydal výnos zakazující spolupráci s tímto ruským byznysmenem, ale kontrakty s ním Pentagon vesele uzavíral až do roku 2006.
Podobně šikovně But kšeftoval i v Rusku; kontakty měl s mnohými pochybnými režimy, kterým dodával to, co by si nikdy Moskva ani Washington nemohly oficiálně dovolit. Obchodník se smrtí, jak mu přezdívaji v Americe, ale dokázal koupit a prodat všechno a všem. A tak se jak Rusové, tak Američané teď možná právem bojí, aby But nepromluvil příliš nahlas. Ten, kdo ho dostane do parády jako první, bude mít v rukou informační zbraň hromadného ničení.
***
Rusko je k loajálním zločincům shovívavé. A takový je přesně But. O jeho dobrých stycích v ruské vládě i v Kremlu není pochyb.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ spolupracovnice LN e-mail: berkating@seznam.cz
