Okamžiky, kdy běžec na lyžích Petter Northug na mistrovství světa v Oslu projížděl cílem jako finišman vítězné štafety, vstoupí do dějin. Určitě proto, že norský idol získal šesté zlato ze šampionátů. Ale ještě víc kvůli způsobu, jakým zesměšnil soupeře nikoli mocným finišem, ale chováním na cílové čáře. S rukou u ucha si vychutnal jásot tribun, potom ale zastavil, postavil se bokem, a když spatřil, že švédský soupeř není až tak daleko, čáru překročil. Jako kdyby fotbalista prošel obranou a namísto umístění balonu začal na brankové čáře předvádět nožičky.
Sport šoumeny potřebuje, přinášejí oživení. Pakliže to ale nevybočuje z rámce slušnosti. Northug je podobným chováním proslulý, ve Vancouveru znevažoval Martina Koukala, finišmana bronzové české štafety. Ostatně bylo by dobré zeptat se Švéda Hellnera, co si myslel, když na něj jasný vítěz posměšně čekal na čáře, aby ho potom lehce pokořil. Pominemeli občasné dopingové aféry (ne že bychom norskému zázraku něco podobného přáli), je běh na lyžích považován za sport gentlemanů. Jenže chování téhle primadony do toho nezapadá.
Čtěte „Northug ...“ na str. 19
