Pátek 31. března 2023, svátek má Kvido
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Žlutý pes: Sametová

Česko

hudba: Ondřej Hejma & Zdeněk Juračka * text: Ondřej Hejma * hraje: Žlutý pes * rok: 1994

Přes deset roků čekala tahle píseň na svůj hvězdný okamžik.

Narodila se v osmdesátých letech, tuhá normalizace začala pomalu tát vlivem perestrojky, kterou v SSSR zažehl Michail Gorbačov, „co ho znal celej Dlabačov“, ale slávy se dočkala až v první polovině let devadesátých.

Ondřej Hejma měl už nějaký čas doma hudbu Petra Roškaňuka – jednoduchou rokenrolovou melodii.

Potřebovala nějaký spásný nápad – a co takhle ve slokách odvyprávět dějiny českého rokenrolu? Hejma je sám zažil, byl odkojen Hanspaulkou, pamatoval si dobu nástupu elektrických kytar pod rudou hvězdou hotelu Internacional. „Když tam stál rohatej u školy / my neměli podepsaný úkoly / už tenkrát rozhazoval svoje sítě. / Poučen z předchozích nezdarů / sestrojil elektrickou kytaru / a rokenrol byl zrovna narozený dítě...“ Líbila se mu myšlenka rockového ďábla, který narušuje totalitní režim – v šedesátých letech bigbeatové pohody se mu celkem dařilo, v normalizačních letech sedmdesátých měli navrch soudruzi, osmá dekáda vystrčila punkové a novovlnné růžky, brutálně spilované článkem v komunistickém týdeníku Tribuna, jehož výsledkem byl zákaz řady kapel. Včetně Žlutého psa.

To všechno tehdy Ondřej Hejma zveršoval do několika slok. Výtvor se mu docela zamlouval. Jenomže píseň, jejíž původní název už je dnes dávno zapomenutý, do kapelového repertoáru příliš nezapadala, z koncertního pódia zazněla v osmdesátých letech jen jednou; nakonec ji Žlutý pes zakous’.

Psal se rok 1993, Žlutý pes připravoval novou desku, která nakonec dostala název Yellow Dog. Ondřej Hejma se probíral starými nahrávkami. Z minulého století vystoupila i píseň o dějinách českého rokenrolu. I po letech se mu text líbil, chtělo to jen lepší refrén. Inspiraci dodala nedávná sametová revoluce. Hejma sáhl po kytaře a složil na staronová slova zcela čerstvou hudbu.

Namísto původního rokenrolu dal přednost pomalejšímu, spíše vypravěčskému tempu. Lehkým podnětem byla podle jeho slov skladba American Pie zámořského písničkáře Dona McLeana, která v roce 1972 čtyři týdny kralovala singlové hitparádě v USA. S výsledkem byl spokojený – a hned ho vzal na příští psí zkoušku, podělit se o svou radost.

Zamračené tváře, rozpaky, pak blahosklonná rada: „Jdi s tou folkařskou ptákovinou do háje!“ Jen Zdeněk Juračka projevil o něco konstruktivnější přístup: „Něco by to chtělo...“ To něco byl jeden mollový akord, kterým píseň vzápětí obohatil. „Byl jsem mu v ten okamžik tak vděčný, že se mě jako jediný z celé kapely zastal, že jsem ho později pod skladbu podepsal jako spoluautora. Daroval jsem mu půl království, polovinu z těch peněz, které tahle píseň svou muzikou vydělala. Ale to jsem v tu chvíli nevěděl – ani mě nenapadlo, že z toho bude takový hit,“ vzpomíná Hejma. O pravdivosti jeho slov svědčí i fakt, že kapela sametovou píseň zařadila na demosnímek určený hudebnímu vydavatelství Bonton Music až na poslední místo. „Seděli jsme v kanceláři šéfa gramofirmy a pouštěli mu nové písničky.

Zbyněk Knobloch se podivně kroutil a tvářil se zklamaně. Už jsme měli ruku na klice, když zazněl z reproduktoru první tón Sametové. Zbyněk zbystřil:,Co je tohle? No to je konečně hit, který celou desku prodá!‘“ Nemýlil se. Album Yellow Dog získalo v roce 1994 Zlatou desku za více než pětadvacet tisíc prodaných nosičů, navíc kapele vyneslo první nominaci na českou Grammy. Sametová se stala jednou z nejhranějších skladeb v rozhlase. Hejma uzavírá: „Kluci z kapely měli tenkrát samozřejmě radost, že máme první velký hit, ale mám obavu, že se s tou písní dodnes hudebně nesžili. – Řekl bych, že se jí na koncertech nedokážou náležitě oddat.

I když oni tvrdí, že to není pravda… Ale to není podstatné, protože každá rozumná skupina hraje veřejně hlavně písně, které baví její publikum, takže Sametová nechybí na žádném vystoupení Žlutého psa! Tak třeba jí jednou přijdou na chuť – vždyť ji ještě nehrají ani dvacet let!“ ?

***

Příště: Aneta Langerová: Hříšná těla, křídla motýlí

Autor: