Kalouskova strana v úzkém koridoru mezi nevyzkoušeností a opotřebovaností
Česká politická scéna je unavená a únavná. Stále stejné tváře, jejichž slabiny důvěrně známe, a navíc se všichni znají navzájem. Stále stejné strany, kde známé příběhy masových náborů členů na zakázku odradí každého, kdo by chtěl prosazovat vlastní názor. Stále stejné fráze, které si osvojí každý snaživý šíbr a „rozkecá“ jimi jakýkoli problém. Politický život se zdá být znehybněný tak důkladně, jako když zalepíte zámek žvýkačkou. Chtělo by to změnu.
Pak se objeví nová strana slibující změnu. Ale jak ji volit, když ji ani její lidi nikdo nezná?
Rébus, který řeší Kalouskův projekt TOP 09, zní takto: nepůsobit natolik politicky, aby je každý odepsal, ale zároveň dost politicky na to, aby je někdo vzal vážně.
Kalouskův pokus se vyvaroval některých chyb. Nevznikl čistě mechanickým odštěpením od jiné strany jako Unie svobody - spolupracuje se Starosty a nezávislými a jsou tam známé tváře odjinud, zejména samozřejmě Karel Schwarzenberg. Ani panici, ani proutníci Zatímco většina politických matadorů působí, že už má zenit za sebou, Kalousek jako by se ve funkci ministra financí teprve dostával do formy - jako by si už nepotřeboval nic dokazovat (zlí jazykové říkají vydělávat) a mocí vládl s klidem a přehledem, při němž si najde čas i na občasnou intriku čistě pro potěšení. A že Kalousek bude hlavní postavou strany, to je zřejmé. Designovaný „předseda a lídr“ Karel Schwarzenberg je zjevně srozuměn s rolí maskota.
Nejsrozumitelněji to přiznává, když utrousí, že funkce ministra zahraničí byla vrcholem jeho politické kariéry. Na morální imprimatur, anebo volitelnost pro příslovečnou pražskou kavárnu, to ovšem stačí. Oba dva dohromady pak garantují, že nepůjde o stranu politických paniců, ale ani proutníků.
Program (přesně řečeno zatím pouhá programová východiska, ale kolik procent voličů si někdy přečte delší text než ty dvě stránky?) je sestaven jistou rukou, směřuje ovšem na relativně omezenou cílovou skupinu. Dlouhodobá stabilita veřejných rozpočtů, vyšší spoluúčast ve zdravotnictví, školné na vysokých školách - to není recept na získání většiny v parlamentu, ale ani na vytvoření velké strany, o níž Kalousek mluví. Dále se strana vymezuje jednoznačně proevropsky a hlásí se ke starosti o globální oteplování, čímž hodlá být přitažlivá pro ty voliče, pro něž i po Topolánkově čistce zůstane ODS navždy nakažená klausismem. Na levoboku se zas nový podnik distancuje od lidovců odmítnutím (přílišné?) daňové progrese. Většinu programu samozřejmě tvoří fráze. Jen si zkusme dát na papír negace některých tezí: * Zisk musí mít přednost před právem a morálkou.
* Prosperita a konkurenceschopnost se obejde bez vysoké úrovně vědy, výzkumu a vzdělání.
Tyto věty by si do programu pochopitelně nedal vůbec nikdo. Jinak řečeno, jejich původní, pozitivní podoba má nulovou informační hodnotu. Ale tento deficit mají právě vykrýt čitelné osobnosti.
Nyní k potenciálním problémům. Za prvé v politice neexistuje neposkvrněné početí a i tato strana neunikne minulosti svých členů a prosazování partikulárních zájmů. V programu se mluví o hájení zájmů „daňových poplatníků proti organizovaným skupinám se specifickými zájmy (tzv. lobby)“. Ale Starostové a nezávislí právě takovouto skupinou jsou - do celostátní politiky vstoupili požadováním jiné formule přerozdělování daní mezi městy a menšími obcemi. Pro případnou spolupráci s ODS se zde rýsuje střet stejně významný jako spor o energetiku se zelenými.
Dále, pro lidi, kteří nejsou vůči lídrům strany pozitivně naladěni, nebude problém je rychle negativně zaškatulkovat. Před Kalouskem - nejlepším ministrem financí tu byl Kalousek - obyvatel podivně financovaného bytu a Kalousek -ekonomický náměstek ministra obrany, který nikdy nepřijal za nic odpovědnost. Ze Schwarzenberga se stává klasický politický turista. A tak dále. Z nové, nadějné strany se může rychle stát strana stará, známá. Topolánkovi Obchodní Přátelé. Tomu je v dnešní době třeba čelit politickým marketingem a kde na něj strana vezme peníze a drive, není jasné. Spoléhat jen na sedmdesátiletého knížete by nebylo rozumné a Kalouskův černokněžnický šarm má ryze menšinovou přitažlivost. Když se před volbami v roce 2006 představovali lídři všech velkých stran tuším na olomoucké univerzitě, vyhodnotili studenti Kalouska jako nejméně sympatického, přestože uznali, že měl nejlepší program. Což evokuje otázku, jak může strana přitáhnout mladé, které jazyk dnešních politiků neoslovuje vůbec.
Pak je tu problém, čím takováto strana může být, i kdyby všechno vyšlo na 110 procent. V systému koaličního vládnutí je odsouzena k roli méně či více sympatického vyděrače, který mnoho nedokáže, ale mnohému zabrání. Plnit svůj volební program příliš nebude moci. To ovšem u nás nemůže nikdo, a v politice tak schází odpovědnost - což není chyba TOP 09.
***
V politice neexistuje neposkvrněné početí a ani tato strana neunikne minulosti svých členů a prosazování partikulárních zájmů
O autorovi| Martin Weiss, komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
