Koncem roku do Prahy už pošesté zavítal
Tändzin Gjamccho, 14. tibetský dalajlama. Událost, kterou si nenechám nikdy ujít. I když žije padesát let v exilu indické Dharamsaly, neustále šíří úsměvy a dobrou náladu. Mluvil o tom, jak je klid duše důležitý pro zdraví, o laskavosti k sobě i bližním, odpouštění a pozitivním postoji k životu. Nebylo to kázání náboženského vůdce. Nabízel tisíce let starou lidovou moudrost a vlastní životní zkušenost. Dala by se hned tisknout a vydávat jako učebnice základů psychosomatiky pro lékařské fakulty. Tomu oboru se věnuji už 15 let. Slova dalajlamy mi připomenula nedávný příběh z ordinace.
Janě je osmadvacet a ještě před dvěma lety byla úplně zdravá. Pak otěhotněla. I když to bylo hodně náročné, dál pracovala jako asistentka ředitele. Obrovský stres ale začal až po porodu. Nejdřív složité soužití ve společném bytě s rodiči, pak stěhování, péče o dítě v rozestavěném domku, dálkové studium vysoké školy a blížící se státnice.
Aby si trochu přivydělala, doučovala soukromě angličtinu. Na odpočinek ani pomyšlení. Manžel se sice snažil, jak mohl, ale sám byl v práci od rána do večera. Ještě ke všemu je Jana citlivá, starostlivá a každá maličkost ji rozhodí. Postupně na sobě začala cítit napětí, únavu, pak bolest kloubů. Nejdřív tomu nevěnovala pozornost a bolest přemáhala. Když začaly klouby otékat a na těle se objevila lupénka, vyhledala lékaře. Diagnóza autoimunitního kloubního revmatismu, psoriatické artritidy, ji srazila do kolen. Lékaři jí vysvětlili, že jde o těžkou nemoc, a nasadili ty nejsilnější léky: Methotrexate a do kolene radioaktivní izotop Ytria.
Po půl roce se jí ulevilo a zatoužila po druhém dítěti. Léky pod dozorem lékařů pomalu vysadila. Už dva měsíce je nebere. Bolesti kolen i kloubů na rukou se vracejí. Zhoršila se lupénka. Má obrovský strach, že těhotenství nezvládne a bude muset znovu do nemocnice. Vysvětlil jsem jí, že slovo autoimunitní popisuje stav, kdy se obranyschopnost obrátí proti tělu samému. Symbolicky to znamená, že člověk jedná proti svým zájmům, není k sobě laskavý, sám sebe užírá. K tomu, aby se uzdravila, si potřebuje především odpočinout, uklidnit se, zbavit se napětí a strachu. Odcházela s doporučením na rehabilitaci, psychoterapii a receptem na lehký uklidňující lék z třezalky.
Na kontrolu dorazila za osm týdnů. Na rehabilitaci ani u psychoterapeuta nebyla. Třezalku si ani nevyzvedla. Byla klidná, usměvavá, bez potíží. Stal se zázrak? Na žádné nevěřím. Všechno to způsobila změna postoje. S úsměvem mi ji popsala: „Po porodu se objevily zdravotní potíže, kterým jsem vůbec nerozuměla. Léčba byla drastická, jeden kloub bolet přestal, druhý začal. Lékaři tvrdili, že když léky vysadím, nemoc se vrátí. Zvlášť kruté to prý bude po porodu. K užívání prášků bude potřeba se co nejdřív vrátit. Kojení nepadá v úvahu. Říkali, že žádná alternativa léčby neexistuje. Pak jsem se dostala do vaší ordinace. Nejdůležitější pro mne bylo ujištění, že nemusím být do konce života nemocná. Potíže jsem si dala do souvislostí s obrovským stresem, ve kterém jsem žila. Byla jsem na sebe zlá. Vlastní vyčerpání jsem schovávala za nemoc. Teď jsem si chyby uvědomila a začala je řešit. Měním sama sebe. Jsem k sobě laskavější. Moc mi pomohlo slyšet od lékaře, že nemoc může být dána psychikou a stejnou cestou se dá i vyléčit. Jsem člověk, který na sobě chce pracovat. Jenom jsem nevěděla jak. Myslela jsem si, že jsem nemocná, ale vlastně jsem byla jen hloupá. Na revmatologii mi moc pomohli. Jsem jim za to vděčná. Teď už to ale zvládnu sama.“
Když se jeden z posluchačů dalajlamy zeptal, jestli má zázračné léčitelské schopnosti, odpověděl: „Žádné nemám. Ten nejcennější lék nosí každý sám v sobě. Jsou to samoúzdravné schopnosti. Jen je potřeba je najít a rozvíjet. Kdybych uměl dělat zázraky, pomohl bych si a nemusel jít na operaci žlučníku.“ V psychosomatice ale má každý zdravotní problém svůj smysl, význam a symboliku. Možná že Číňané už dalajlamovi pořádně hnuli žlučí.
O autorovi| JAN HNÍZDIL, Autor je lékař
