Co nového přinese přímá volba prezidenta?
Koalice se shodla na přímé volbě prezidenta. Nečekaně nadešla chvíle nejnudnějšího a nejzbytečnějšího tématu polistopadové politiky. Požadavek přímé volby prezidenta byl totiž jako stvořen k tomu, aby se periodicky naléhavě vynořoval, aniž by byl kdy definitivně vyřešen.
Na tom, aby byl prezident republiky, součást moci výkonné, volen v přímém všelidovém hlasování, není nic skandálního. I v některých zemích, kde má prezident podobně jako u nás především ceremoniální pravomoci, tato praxe existuje. Argument, že za první republiky volil prezidenta parlament, nemůže být posledním slovem. Na druhé straně každý, kdo prosazuje zrušení tradice, by měl přesvědčivě vyložit, proč jím navrhovaná změna představuje zlepšení. Nestačí vágní odkaz na to, že takový je soudobý trend, ani stejně vágní příslib, že se nějak zlepší kvalita naší demokracie.
Volby prezidenta zatím představovaly zatěžkávací zkoušky naší politické scény s vysokým sebedestrukčním potenciálem. Strany balancovaly na pokraji rozštěpení a samotná hlasování byla dramata nesoucí stopy práce osob typu Šloufa či Tvrdíka. V přímých volbách budou mít šanci jen kandidáti zaštítění politickou stranou. Při organizování kampaní a shánění peněz na ně se neobejdou bez postav typu Šloufa či Tvrdíka. Slibuje-li si kdo od kýžené novoty zvýšení politické participace, připomeňme, že nic nepřivede lidi k volebním urnám tak jistě jako šíření strachu, nenávisti a démonizace soupeře. A na konci toho všeho bude prezident, jehož odlišnosti vůči tomu nepřímo volenému pocítíme jen málokdy. Veřejnost bude nakonec zklamaná, že ta velká demokratická vymoženost byla jen kost od stolu, na kterou ji politici nachytali.
