ANALÝZA
CANBERRA/PRAHA Australský premiér John Howard byl pro Washington natolik spolehlivým partnerem, až si vysloužil přezdívku „zástupce šerifa“ – tedy amerického prezidenta George W. Bushe. Ještě hůře byl častován nyní už taktéž bývalý britský ministerský předseda Tony Blair – tomu se dostalo označení „Bushův pudl“. V nelehké pozici se (nejen) kvůli podpoře nepopulárních amerických vojenských kroků ocitli i další šéfové vlád: španělský lidovec José María Aznar, polský konzervativec Jaroslaw Kaczynski a italský mediální magnát Silvio Berlusconi. Po uplynulém víkendu není z představitelů „koalice ochotných“ u moci žádný. Co to pro USA znamená?
„Zdůraznil jsem prezidentu Bushovi stěžejní roli amerického spojenectví v našem budoucím přístupu k zahraniční politice,“ nechal se slyšet po svém sobotním vítězství předák australských labouristů a pravděpodobný příští premiér Kevin Rudd. Uklidňující tón těchto slov ovšem nic nemění na tom, že Rudd hodlá naplnit svůj předvolební slib a stáhnout z Iráku 550 australských vojáků.
Ano, ale...
Obdobný záměr zopakoval v pátek i nový polský premiér Donald Tusk, jehož vláda získala v sobotu důvěru Sejmu. I Tusk hodlá dobré vztahy s USA udržet, podobně jako v australském případě ale již z Varšavy zaznělo několik „ale“.
Nová polská vláda má kromě záměru stáhnout příští rok z Iráku 900členný polský kontingent v plánu další krok, který v Bílém domě nemůže působit velké potěšení. Varšava chce přitvrdit jednání o umístění části americké protiraketové obrany v Polsku. S tím souvisí i záměr ukončit mlčení směrem k Moskvě – tedy postoj, který zastávala vláda Jaroslawa Kaczynského. „Chceme dialog s Ruskem. Absence dialogu nepomůže žádné straně,“ prohlásil během své rekordní, zhruba tříhodinové řeči v Sejmu Tusk. Přestože nový polský premiér nezmiňoval Moskvu přímo v souvislosti s protiraketovou obranou, jeho nový ministr zahraničí Radoslaw Sikorski byl v tomto ohledu konkrétnější. Právě jeho osoba zřejmě v Bílém domě příliš radosti nevyvolá. V paměti zůstává, jak se ještě před pár měsíci dělil s americkými novinami o podrobnosti z jednání o protiraketovém štítu, které nasbíral jako ministr obrany v Kaczynského vládě.
V australském případě zase nemusí budit v Bílém domě nadšení proklamovaná snaha vítězných labouristů vytvořit lepší vztahy s Čínou. Pokud tedy nezůstane u spíše úsměvných projevů vstřícnosti, jakým byl zářijový rozhovor mezi – tehdy opozičním vůdcem – Ruddem a prezidentem Chu Ťin-tchaem vedený v mandarínské čínštině, kterou nový australský premiér ovládá.
Určitá změna ve vztazích s Washingtonem se dá čekat, byť teprve příští měsíce ukážou, jak velká. Ostatně i Blairův nástupce Gordon Brown, jehož proamerické cítění bylo po nástupu do čela vlády mnohokrát probíráno, se před třemi týdny svěřil: „Není žádným tajemstvím, že jsem celoživotním obdivovatelem Ameriky.“
