Začátkem listopadu 1989 českoslovenští komunisté ještě nepřipouštějí změny. Navenek se smiřují s realitou v NDR, „prvním státě dělníků a rolníků na německé půdě“. Ale uvnitř se opevňují. Říci, že si tím odřízli poslední šanci na nějakou spoluvládu s demokratickou opozicí, nemůžeme. Žádná taková šance už nebyla.
Od 1. listopadu mohou občané NDR opět volně jezdit k nám. Výsledek? Na západoněmecké ambasádě v Praze jejich počet opět překračuje tisícovku. Ale hlásné trouby KSČ už nemluví o diverzi, jen suše konstatují, že „po vyřízení nezbytných formalit odjíždějí tito občané přes území Československa přímo do Německé spolkové republiky“. Tak vypadá kapitulace před fakty.
Leč domácí fakta si KSČ nepřipouští. Ačkoliv do pádu berlínské zdi zbývá jen týden, pražský tajemník KSČ Miroslav Štěpán na setkání s novináři nabízí kvadraturu kruhu: „Povedeme široký rozhovor s pracujícími... Musíme jít směleji do prosazování nových věcí...“ V tom bezobsažném ptydepe je důležitý nevyjádřený podmět „my“. Kdo povede rozhovor, prosadí změny? No přece my, komunisté, my, hegemon společnosti, KSČ.
Dialog a změny tehdy neodmítá nikdo. Pravda, skoro nikdo si nedokáže konkrétně představit ty „my“, kteří se pokusí postavit společnost na nohy. Ale většině už je jasné, že KSČ to být nemůže.
Slovníček ÚV ČSN - ústřední výbor Československého svazu novinářů, režimního předchůdce dnešního Syndikátu novinářů ČR vyprošťovací tank VT34 - úprava na podvozku tanku T-34 známého z druhé světové války Agrokombinát Slušovice - do roku 1989 symbol „socialistického zázraku“, spojujícího zemědělství s podnikáním (výroba počítačů), po roce 1989 symbol tunelování FÚTI - Federální úřad pro tisk a informace, hovorově cenzura MV - ministerstvo vnitra
