Tomáš Julínek se nepřiřadí k bývalým ministrům, jejichž stopy ve zdravotnictví nepoznáte
Se svými 2 roky, 4 měsíci a 19 dny ve funkci se Tomáš Julínek stane druhým nejdéle sloužícím ministrem zdravotnictví u nás po roce 1989. Přesto řadu svých reformních plánů na ministerstvu realizovat nestihl.
Seznam toho, co všechno sliboval v rámci reformy a co se mu nepodařilo prosadit, by byl dlouhý. Chtěl být reformním ministrem, ale většina lidí si jej bude pamatovat jen jako ministra, který zavedl regulační poplatky.
Nicméně i když odhlédneme od poplatků, jeho stopa ve zdravotnictví rozhodně nebude neviditelná. Přestože je Julínek vzděláním lékař, podařilo se mu totiž hned několik pozitivních kroků z hlediska ekonomiky systému.
Změny k lepšímu Především zásadně změnil způsob, jakým se určuje, na co půjdou veřejné peníze v oblasti léků.
O tom před Julínkovým příchodem do úřadu rozhodoval ministr na základě doporučení „kategorizační komise“. Do ní své lidi jmenovaly různé zájmové skupiny zdravotnictví, mezi kterými byli za ministra Davida Ratha zařazeni dokonce i odboráři. Doporučení této komise, kolik dát na jaký lék, nemusela být nijak zdůvodňovaná. Navíc nakonec rozhodoval samostatně ministr, a to čistě podle svých měřítek. Ideální prostředí pro korupci...
Jeden z prvních Julínkových kroků na ministerstvu (ano, současně se zavedením poplatků) byla právě změna tohoto způsobu rozhodování o veřejných penězích na léky. Kolik za ně platí zdravotní pojišťovny, teď určuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, a to v rámci správního řízení na základě parametrů daných zákonem.
Rozhodnutí musí zdůvodnit, nově je proti němu možné odvolání.
Změna lékové politiky byla připravena hodně narychlo, nový systém má „mouchy“ a rozbíhá se těžkopádně.
Nicméně celkově to je rozhodně změna k větší průhlednosti rozhodování o penězích z veřejného zdravotního pojištění.
Obrovský pokrok nastal také v oblasti rozdělování veřejných peněz nemocnicím. Julínek dotlačil zdravotní pojišťovny, aby se snažily dávat peníze aspoň zčásti za konkrétní poskytnutou péči, ne jen systémem „každému stejně“. Díky tomu pojišťovny například nakoupily tolik operací náhrad kyčelních kloubů, že dlouhé čekací doby prakticky zmizely a kapacity ještě přebývají. Zároveň mohou pojišťovny pomocí těchto plateb koncentrovat specializovanou péči.
Koneckonců s tím souvisí i potřebná koncentrace špičkové onkologické a traumatologické péče do menšího počtu zařízení. Tu Julínek provedl na konci loňského roku. Zbylým odborným pracovištím navíc Julínkovo ministerstvo našlo peníze na nové přístroje v evropských fondech.
Přes motivací penězi (jak jinak) přistoupil Julínek také k dalšímu zásadnímu problému - nedostatku praktických lékařů. Úhrady zdravotních pojišťoven praktikům za jeho působení nebývale vzrostly a stát začal konečně přispívat na vzdělávání čerstvých absolventů medicíny na praktiky.
Jenže pozitivní změny uvnitř zdravotnického systému nestačí. Premiér Mirek Topolánek uvedl mezi hlavními důvody odvolání problémy v komunikaci. O poplatcích a jejich propagaci už bylo napsáno hodně. Poplatky ale nejsou jediné, o čem mohl Julínkův tým se svými partnery komunikovat lépe. Důsledkem nedostatku přesvědčovacího umu může být zášť Brňanů, kteří Julínkovi nevěří, že tamní Úrazovou nemocnici odepsal z odborných, nikoli zištných důvodů.
Také kontroverzním personálním změnám snad mohla lepší komunikace předejít. Přitom když odvolal renomovaného odborníka Pavla Klenera z vedení Ústavu hematologie a krevní transfuze, sklidil kritiku i od koaličních partnerů. „Humpolácké“ způsoby Představitelé České lékařské komory často prohlašují, že žádný ministr nemůže prosadit reformu proti vůli lékařů - a myslí tím sebe. Ne, odvěký spor s dnes hlavní větví komory sám o sobě nemohl Julínka stát křeslo. Když ale kvůli „humpoláckému“ prosazování své představy o zákonu o univerzitních nemocnicích ztratil podporu lékařských fakult, začal se skutečně psát konec jeho ministerské kariéry.
Ministr Julínek věřil, že má nejlepší řešení na problémy českého zdravotnictví, a dával svým partnerům ve zdravotnictví i v parlamentu najevo, že z něj nechce ustupovat. Ani lékaři, ani poslanci ale nejsou na nepokorné chování zvyklí. A ve chvíli, kdy se vláda nemůže spoléhat na stranickou poslušnost poslanců, je takové chování bláhové. Kvůli tomu nedokázal Julínek své návrhy prosadit v parlamentu. A kvůli tomu, ne pro jeho změny zdravotnictví, je pochopitelné, že byl Julínek odvolán.
***
Svým partnerům dával Julínek najevo, že ze svého řešení nechce ustupovat. Ani lékaři, ani poslanci ale nejsou na nepokorné chování zvyklí.
O autorovi| Adéla Čabanová, redaktorka LN e-mail: adela.cabanova@lidovky.cz
