Dokonale vyhlazené tváře, které vlivem jedu, jenž se přirozeně tvoří ve zkažených uzeninách, přijdou po opakovaných injekcích botoxu o pohyb mimických svalů, mají teď ovšem důvod pokusit se zamračit. Nikdy mi, bráno selským rozumem, nešlo do hlavy, jak je možné, že napíchat si pod kůži na obličeji jeden z nejprudších jedů v přírodě je úplně beztrestné. Vždyť i prachobyčejný paralen má své vedlejší účinky… Jenže všichni tvrdili, že botox je dokonalá pohodička.
Botoxová smrt
A hle! Podle studie italského Institutu of Neuroscience může toxin z botulotoxinu, laicky řečeno, z tváře přecházet do mozku. Látka, v preparátech označovaná jako Botox nebo Myobloc, se začala používat v roce 1989 a tehdy, podle předběžných klinických testů, nebyl důvod k obavám. Vědci se nedomnívali, že by bylo možné, aby putovala z kožních do nervových buněk – a dále do mozku a páteřní míchy. Byly zde sice důkazy, že toxin může proklouznout do krevního oběhu nebo lymfatického systému, ale jeho výrobce se dušoval, že mozek zasáhnout nemůže. Tvrdil, že po vpichu do kůže se zbytek toxinu bezpečně odbourá.
Italské výzkumy se zaměřily na myší a krysy. Pod kůži jim napíchali toxin a zjistili, že látka už tři dny po vpichu doputovala do mozkového kmene, kde narušovala aktivitu neuronů. A byla tam i o šest měsíců později – tedy u těch jedinců, kteří mezitím neuhynuli. „Tato studie není přesvědčivá a je v rozporu s jinými výzkumy používajícími toxin typu A,“ smetla tyto poznatky ze stolu Cathy Taylorová, mluvčí firmy Allergan, která Botox vyrábí. Jak jinak.
Vždyť jenom v USA lidé ročně utratí více než miliardu dolarů za botoxové procedury. V Americe si lze v současnosti od plastického chirurga nebo kosmetičky obstarat jednu dávku botoxu asi za sto dolarů, zatímco ještě před pár lety to byla výsada pouze bohatých a celebrit. O tom, že píchat si jed vesele do tváří není jen tak (přestože italský výzkum je zatím spíše na začátku), ale svědčí i výzkum vědců z Americké správy pro potraviny a léky z roku 2005. Ten analyzoval 1 437 případů lidí, kteří si – ať už z estetického, nebo zdravotního důvodu – nechali od roku 1989 do roku 2003 toxin píchnout. Osmadvacet úmrtí se vyskytlo u pacientů, kterým byla látka podána právě ze zdravotních důvodů.
Dva měsíce po uveřejnění italského výzkumu vyšla v časopise The Journal of Neuroscience zpráva, podle které měl toxin v USA v 16 případech přímou souvislost s úmrtím. Zde se také nejednalo o kosmetické zákroky, nýbrž o lékařské. Botox se podává například při výskytu svalových křečí. U tragických případů šlo většinou o to, že botox oslabil pacientovy svaly používané k dýchání. Pravdou je, že jeho dávky pro lékařské účely jsou mnohem vyšší než ty na vyhlazení vrásek.
Toť úžasný lék!
Plastičtí chirurgové si za botoxem přesto stojí. Upozorňují – stejně jako jeho výrobce – na to, že se látka jinak už dvě dekády používá bez problémů. Amyši italských vědců je nevzrušují. „Není šance, že by se to stalo lidem,“ říká prezident Britské asociace estetických plastických chirurgů Douglas McGeorge a dodává, „ano, botox je jed. Ale jednotka botulinu, která je smrtelná pro myš, má jiný účinek na lidskou bytost. Vhodně použitý botox je úžasný lék. A co se týče rizik, je mnohem pravděpodobnější, že vám ho píchnou do špatné oblasti, než že by někde v těle migroval.“ Snad budou tato slova stačit k uklidnění všech zoufalých manželek a stárnoucích politiků, kteří už na „proceduru“ chodí stejně běžně jako do krámu pro housky. Jed, který z jejich věkem (a stresem a špatným stravováním a obezitou atd.) omšelé tváře dokáže v mžiku udělat dětskou prdelku (pravda, poněkud zmrazenou), je přece báječný vynález.
