Proč existuje nezaměstnanost, i když podniky nabízejí volná místa? A jak může politika ovlivnit nezaměstnanost? Za odpovědi na tyto otázky získali včera Nobelovu cenu za ekonomii Peter Diamond, Dale Mortensen a Christopher Pissarides.
PRAHA Diamondovy, Mortensenovy a Pissaridesovy teoretické modely vysvětlují, proč může poměrně dlouho existovat velká nabídka volných domů na trhu a zároveň množství lidí hledajících volný dům, proč je spousta svobodných mužů hledajících partnerku i velké množství vdavekchtivých žen a proč někdy banky nemohou půjčit své peníze, i když podnikatelé potřebují úvěr.
Podpory mohou škodit Jejich zkoumání ale začalo u otázky, proč existuje nezaměstnanost, i když jsou zároveň v podnicích volná místa. Podle jednoduchého teoretického ekonomického modelu nabídky a poptávky by se měla nabídka a poptávka rychle vyrovnat a nezaměstnanost téměř zmizet. Američané Diamond a Mortensen a řeckokyperský Brit Pissarides si ale všimli, že lidé nepřijmou první nabízené místo. Hledají pro ně nejlepší místo s dobrým platem a zajímavou prací. Když ho nenajdou, raději zůstávají nějakou dobu nezaměstnaní. V zaměstnání by totiž neměli tolik času a energie hledat lepší pozici.
Jak dlouho lidé zůstávají nezaměstnaní, závisí na nákladech na hledání nového místa. Když mají dlouhou dobu štědrou podporu v nezaměstnanosti, náklady na hledání nového místa jsou nižší. Podobně se chová i trh s nemovitostmi, finanční trh a koneckonců i trh sňatkový. I když je délka hledání obchodního či životního partnera ovlivněna jinými náklady. Vztahy mezi podporou a výší nezaměstnanosti podrobně zkoumal hlavně Peter Mortensen, dnes profesor na Severozápadní univerzitě ve státě Illinois v USA. Spolu s Pissaridesem, který je v současnosti profesorem na London School of Economics a dříve pracoval v kyperské centrální bance, také dokázal, že růst produktivity práce nevede k mizení volných pracovních míst. Právě naopak, větší produktivita znamená větší nabídku práce.
Například zavádění strojů, které nahradí některé dělníky, vede jinde k nárůstu poptávky po dělnících. Pissarides navíc tvrdí, že k vyššímu počtu pracovních míst vede kromě růstu produktivity práce i zvýšená ochota lidí hledat nová pracovní místa. Čím horlivěji nezaměstnaní hledají volné místo, tím spíše vytvářejí firmy nová pracovní místa. Podnikatelé totiž vědí, že rychle a bez velkých nákladů najdou zájemce o práci.
Budoucí centrální bankéř?
Zatímco Mortensen a Pissarides zůstali během celé své dosavadní kariéry hlavně akademickými ekonomy, spolu s nimi oceněný Peter Diamond, působící na Massachusetts Institute of Technology, se věnoval i praktickému ovlivňování ekonomiky. Navrhl několik zlepšení amerického sociálního systému a je uznávaným odborníkem na otázku optimálního zdanění nebo vlivu státního dluhu na ekonomiku. Diamond veřejně oponoval návrhům bývalého prezidenta USA George W. Bushe na zavedení individuálních důchodových účtů. A spolu s Peterem Orszagem, bývalým ředitelem Úřadu pro řízení a rozpočet prezidenta Baracka Obamy, napsal knihu, v níž navrhoval dlouhodobě vyrovnat rozpočet systému sociálního zabezpečení nejen mírným omezením sociálních dávek, ale také postupným zvyšováním daní.
Prezident Obama ho tento měsíc navrhl do sboru guvernérů americké centrální banky, který momentálně vede Diamondův žák Ben Bernanke.
***
NOBELOVA CENA ZA EKONOMII
Bylo uděleno celkem 42 Nobelových cen za ekonomii. Získalo ji na 67 lidí. 22 cen získali jednotlivci. 15krát dva nominovaní. 5krát byla udělena v jeden rok třem lidem. Nejmladším ekonomickým nobelistou byl americký ekonom Kenneth J. Arrow. Ten ve svých 51 letech dostal v roce 1972 cenu za průkopnické příspěvky k teorii všeobecné rovnováhy a teorii blahobytu. Nobelista, který získal cenu v nejvyšším věku, a to v 90 letech, byl Američan Leonid Hurwicz za položení základů teorie mechanismů. Oceněn byl v roce 2007. Jedinou ženskou nobelistkou je Elinor Ostromová, cenu získala loni. Nobelovští sourozenci: Jan Tirbengen (za ekonomii v roce 1969) a jeho bratr Nikolaas Tirbengen (za medicínu v roce 1973). Manželský pár: Gunnar Myrdal (za ekonomii v roce 1974) a jeho žena Alva Myrdalová (cena míru v roce 1982).
