Summit NATO je v zajetí omezených možností
Mezi rituály kmene vrcholných politiků patří i souboj o to, aby byla v sídelním městě příslušníka kmene podepsána nějaká smlouva či dokument, který by pak vešel ve známost pod jménem tohoto místa. Jak už to u rituálů bývá, plný smysl takového jednání je laikům těžko srozumitelný. Lisabonská smlouva se tři roky po svém schválení jeví jako irelevantní. O Lisabonské strategii, evropském plánu z roku 2000 jak „dohnat a předehnat“ svět, se dnes pro jistotu mluví tak málo, že si ho mnozí pletou s Lisabonskou smlouvou. Zapíše se lisabonský summit NATO do dějin šťastněji?
Jedna z atrakcí, jež prý dodá summitu přelomovou kvalitu, má být vystoupení ruského prezidenta Medveděva. Jenže to zas tak přelomové není - již na summitu v roce 2008 v Bukurešti vystoupil tehdejší prezident Putin, byť jen jako host. Jeho vystoupení dokázalo ještě vyostřit neshody ohledně dalšího rozšiřování aliance, což Rusku prakticky otevřelo cestu k následnému vpádu do Gruzie.
Nová strategická koncepce obsahuje z našeho hlediska důležitý princip: ujištění Ruska, že NATO je pro něj partnerem, musí jít ruku v ruce s ujištěním členských zemí na východním křídle, že NATO bere jejich obranu vážně. Aliance už také pracuje na tom, co mělo být dávno - obranných plánech pro Polsko a baltské země. Jenže to, jestli bude koncepce schválena, ještě není hotová věc. Co víc, není jasné, zda se jedná o reálnou garanci. Ekonomickou krizi v Evropě odnesly na prvním místě obranné rozpočty (někdejší vládce moří Británie bude mít jen 19 bojových lodí), Amerika se ještě nerozhodla, zda dál nesníží počet vojáků v Evropě. Jestliže je pro NATO úspěch v Afghánistánu existenční otázkou, musí v čase omezených možností padnout za oběť něco jiného.
